Zvíře versus stroj. Zbývají poslední dny do PÁDU Vladimira 518
„Každý z nás je vrchol evoluce, i odporný sebestředný monstrum." O tvrdém střetu mezi utrženou lidskou animálností a tendencí společnosti vytvářet svazující systém. Takový bude ztracený ráj Vladimira 518, sólová výstava s názvem PÁD. Vernisáž se uskuteční v úterý 20. července od 18:00 v pražské DSC Gallery, výstava bude k vidění do 2. září 2021.
© Jan Matoušek
Propasti v sobě
Plátna, malby a kresby. Audiovizuální sekvence, textové citace, objekty a pády jednoho Idiota. Jakýmsi příběhem je tu hledání primitivních forem jako obrana proti kalkulované estetice. “Je to vlastně hledání primitivního výtvarného jazyka, určité antiestetičnosti, byť člověk logicky nalézá pouze další formu jiné estetiky. Popírá díky ní sice ambici po nějaké dokonalosti, nalézá ovšem jinou hodnotu, a tou je silná soustředěnost na obsah. Aspoň já to tak vnímám. Vlastně pro mě osobně je to krok někam pod tu estetiku,” přibližuje Vladimír Brož aka Vladimir 518 v doprovodném sepsaném dialogu s publicistou Josefem Rauvolfem.
Hudebník, výtvarník a vydavatel v jedné osobě bere své aktuální umělecké vyjádření jako formu sebeobrany. Ateliér vnímá jako útočiště proti bezbřehé relativitě, která čeká tam někde venku. “Protože když přestanu pracovat, tak se najednou začnu ztrácet, začnu se propadat do sebe, do tísně z existence,” zamýšlí se člověk, v němž už od pravěku jeho tvorby probíhá titánský i niterní soboj Gorila versus Architekt.
© Vojtěch Veškrna
Zvíře versus stroj
Výchova a systematizace dětí v Čechách. Holčička drcená společenským strojem, rudá nákupní horečka současnosti. Tramvaj jako zastřešená plošina na převoz divé zvěře. Božské dílo, fraška. Stěžejní je pro Vladimíra analýza evidentní tenze mezi přirozenou lidskou živočišností a nesnesitelným sklonem společnosti vytvářet systém jako striktně nastavený stroj.
“Na pozadí civilizační mřížky se tu rvou chlapi jako smyslů zbavení. Zvířata v továrně na nový svět. Dlouhodobě se věnuju i scénám týkajícím se systematizace dětí. Drobný bytosti ve školce, za plotem, děti ve škole, ruce za záda. V tomhle ohledu byl pro mě jeden z nejdůležitějších zážitků, kdy jsem sledoval, jak mojí čerstvě narozený dcerce napsali na hrudník velký trojmístný číslo. První interakce se světem je toto. Fascinující. Člověk se ocitá rovnou uprostřed mašinérie,” přemýšlí 518, který během cesty do uměleckých hlubin dosud stihl formovat pražskou graffiti scénu, založit několik hudebních projektů, páchat ilustrace, komiksy, scénografii nebo pod mračnem s blesky se značkou BiggBoss vydávat výpravné umělecké publikace.
© Vojtěch Veškrna
Návštěva 518 v ateliéru v MeetFactory. Slova a objektiv Vojtěcha Veškrny:
“Vladimír má ateliér přes jednu stěnu od toho našeho, který máme s Honzou Matouškem. Vždy, když jsem slyšel hudbu, kterou poslouchá, říkal jsem si, jak asi uvažuje a tvoří. S radostí jsem zjistil, že za stěnou, kamením a malířským plátnem, se skrývá klidná tvarující se hmota. Vladimír nastoluje řád a nabízí ho k pozorování, nebojí se uhnout či dotvarovat, pakliže společná myšlenka směřuje k cíli, který si vytyčil. Poslouchá to, co já.”
