David Těšínský - Současná autentická dokumentární fotografie
U fotografií Davida Těšínského člověka možná napadne jako první myšlenka, “jak se sakra mohl dostat k těm lidem tak blízko?” A teď samozřejmě nemluvím ani tak o prostorové vzdálenosti, ale spíš o absenci osobní distance, která je ve většině zobrazených situací tak jasně přítomná.
To je opravdu to hlavní, co od prvního setkání s jeho prací považuji za pozoruhodné. Fotí totiž témata, které znám více či méně dobře, respektive jsem měl v životě příležitost pochopit obtížnosti s nimi spojené. A ty mohou být vždy jiné. Pouliční rapová scéna rozdílných amerických měst může být v určitých chvílích podobně nepřístupná, jako alternativní scéna mladých lidí v Íránu. Čili právě v tom bez nějaké další a hlubší analýzy cítím velký talent i potenciál Davida Těšínského, který zkrátka dovede být s těmi správnými lidmi na těch správných místech.
Nerad bych ovšem svůj doprovodný text k výstavě “Fotka jako zbraň, fotka jako lék” redukoval pouze na tento aspekt. Protože například stejně tak mě fascinuje i jeho schopnost vystihnout symbolickou dokumentární sérií The Man Machine, vnitřní a skrytou unavenost obrovského sociálního stroje, jímž je současná japonská společnost. Tedy místa, kde se pracovní tempo dostalo opravdu na hranici únosnosti, a to vše v kulisách přízračné krajiny jako z filmu Blade Runner, či mezi záblesky obrazů z futuristického manga comicsu. Chci tím říci, že z mého pohledu nejde pouze o to mít atraktivní místo, zajímavou postavu, dobré světlo, kvalitní foťák, a dostat se tedy i “blízko”, ale především i o to, být schopen obrazem něco odvyprávět. Přenést diváka na místo, kulturně a významově ho teleportovat do situace, která k němu začne jakkoli promlouvat. A to se mě osobně zkrátka u práce Davida Těšínského děje, což je obohacující setkání.
Fotografie vnímám jako střípky paralelních realit, které mají schopnost předávat obrazové informace, které někdy mohou vydat za desítky novinových článků, snad i knih. Mají schopnost ovlivňovat a propojovat světy, a to klidně i na ose USA – Ukrajina – Írán – Japonsko, tak jako je tomu u této výstavy.
“Jednoho dne jsem ráno vstal a řekl jsem si, že mě představa každodenního života raperů v americkejch ulicích baví. Alespoň tedy ty myšlenky a domněnky, který se mi tvoří fotky v hlavě při poslechu kvalitního old-schoolového hip-hopu. Bylo mi ale řečeno, že jednoho francouzskýho fotografa, kterej měl stejnej nápad, loni zastřelili. To jsem ještě nevěděl, že si za pár dnů koupím letenku a za pár týdnů už budu zabydlený v plesnivém squatu v Detroitu na 7th Mile.”
Vlastní slova Davida Těšínského brilantně dokreslují fakt, že někteří z nás jsou schopni se sebrat, vše ostatní načas opustit, a skočit po hlavě do naprosto odlišného časoprostoru. A naštěstí u toho mít s sebou i foťák, díky bohu.
Vladimir 518, Praha, květen 2020
Výstava Davida Těšínského – Fotka jako zbraň, fotka jako lék je otevřena v chebské Galerii 4 až do 5.7.2020. Její oficiální zahájení proběhne v rámci Chebských dvorků 11. června na dvorku č. 17 od 16,30.
