Králové moří, které nejde nemilovat. Pojďme společně zastavit zabíjení žraloků
Kvůli polévce ze žraločích ploutví je ročně velmi drastickým způsobem zabito 63 až 273 milionů žraloků. Kvůli ploutvím, které ve skutečnosti nemají žádnou nutriční hodnotu natož chuť a v polévce jsou tak zalévány kuřecím vývarem. Ne nadarmo by se tak tento oblíbený pokrm mohl přejmenovat na polévku primitivních dementů.
Smutné navíc je, že až 3 500 tun žraločích ploutví se ročně exportuje ze zemí Evropské unie. Ano, EU je jedním z největších vývozců žraločích ploutví a významným tranzitním uzlem pro celosvětový obchod s ploutvemi. Ovšem právě teď, ve chvíli, kdy určitě hodně z vás sedí doma, s tím máte možnost něco udělat. Třeba podepsat tuhle evropskou občanskou iniciativu.
Proč je to nutné? Prostě se zkuste trošku sebrat a udělat alespoň tohle minimum. První žraloci brázdili oceány už před více než 400 miliony lety (věděli jste např., že Žralok grónský se dožívá 512 let?), stejně tak jde o jednu z nejrozmanitějších skupin obratlovců s odhadovanými 1,041 druhy žraloků, rejnoků nebo chimér. Byli tady dlouho před námi, jsou tady teď a když se nebudeme chovat jako bezcitní psychopati, budou tady žít ještě dlouho po nás.
©Euan Rannachan
Strážci ekosystému
Mořská bioložka Dr. Alison Kock se výzkumu a ochraně žraloků věnuje celý svůj život. V knize fotografa Michaela Mullera SHARKS např. krásně píše o tom, kterak jsou žraloci důležití pro správné fungování i samotnou existenci nesmírně důležitých a také čím dál křehčích korálových útesů.
“Populární zobrazování žraloků jako bezduchých strojů na zabíjení ve skutečnosti odhaluje, jak extrémně jsou tito tvorové vůči lidem zranitelní. Žraloci dennodenně umírají kvůli rybolovu, likvidaci jejich přirozeného prostředí, pronásledování s cílem získání trofeje i vlivem klimatických změn. Žraloci přitom sehrávají naprosto zásadní roli v mořském ekosystému, výrazně ovlivňují jeho funkčnost a pružnost. A činí tak dvěma rozdílnými způsoby – za prvé, díky aktivní predaci snižují hustotu kořisti, za druhé, skrze hrozbu predace ovlivňují chování své kořisti. Vědci např. již několikrát prokázali, že ty korálové útesy, v nichž se pohybuje málo žraloků, pro změnu mnohem více obývají středně pokročilí masožravci, což má za výsledek nežádoucí úbytek býložravců. To negativně ovlivňuje zdraví korálových útesů, už jen kvůli tomu, že dochází k invazivnímu nárůstu mořských řas a chaluh. Takové zásahy mohou mít pro útesy zničující charakter,” přibližuje Alison Kock roli žraloků pro život korálových útesů – oceánské obdoby deštných pralesů (půvabné přirovnání z časopisu ABC), tedy zcela výjimečných a bohužel ne-nesmrtelných ekosystémů na Zemi.
©Euan Rannachan
Symbol čeho?
Teď ale bohužel zpátky k číslům. Každý rok je na naší planetě zabito přibližně 63 až 273 milionů žraloků pro jejich maso, ploutve, játra nebo žábry. Někteří z mořských predátorů se nešťastnou náhodou udusí zachyceni v rybářských sítích, miliony jsou jich ovšem masakrovány právě kvůli zmiňovanému trhu s čínskou polévkou ze žraločích ploutví (“shark fin soup”).
Tento nesmyslný „symbol prosperity a respektu“ servírovaný při společenských eventech, se na výslunní dostal na počátku 90. let 20. století, společně s růstem bohatství čínské buržoazie. Poptávka začala stoupat a pytláci se tak pustili do efektivního lovu s vidinou raketových tržeb. Krvavý byznys se dodnes vyznačuje mimořádnou brutalitou – žralokům jsou po výlovu z moře odříznuty hřbetní i prsní ploutve a jejich bezmocná těla jsou následně vhozena zpátky do vody, kde umírají na dně moře, neschopni pohybu.
Zítřek patří žralokům
Mořská bioložka, Dr. Alison Kock, se snaží držet optimismu a v závěru svého textu tak píše o vidině lepší žraločí budoucnosti. O tom, jak je lidé definitivně přestávají vnímat pouze jako zubaté bestie, ale konečně také jako inteligentní, citlivé a překrásné tvory. Je to samozřejmě skvělá zpráva z mediálního prostoru, evidentně ale není dostatečně silná na to, aby zahýbala s drastickými statistikami reálného života.
Jakákoliv žraločí osvěta má svůj obrovský smysl, ať už jde o šíření pozitivních informací a zajímavostí nebo podporu občanské iniciativy, kterou tímto rovnou znovu připomínám, kdybyste na ni náhodou v průběhu čtení zapomněli. Veškeré popularizační snahy by ale měly směřovat k jedinému cíli: zastavit zabíjení. Stejně jako se snažíme přispět ke zpomalení globálního oteplování a plundrování vlastní planety, musíme si uvědomit, že vybíjení žraloků je pevnou součástí velkého vymírání (pardon, vyvražďování) zvířecích druhů.
Na úplný závěr dovolte výběr sedmi snímků britského fotografa Euana Rannachana. Společně s americkým kolegou Michaelem Mullerem patří přesně mezi ty dokumentaristy, jenž dokáží vystihnout charakter velkého bílého žraloka včetně jeho přirozené tendence být pánem tvorstva a prostoru. Tyhle krasavce nelze nemilovat, přesvědčte se sami.
