Lil Peep byl pro každého vším. Nový dokument přibližuje život i pád zesnulého rappera

Everybody’s Everything je prvním oficiálním dokumentem o mladém zesnulém umělci, který se proslavil tvůrčím výtryskem na platformě SoundCloud, na které představil světu jedinečnou vizi žánrového crossoveru rapu, punku, ema a gotické estetiky. Režisérské duo Sebastian Jones a Ramez Silyan ve dvou hodinách představuje kompletní příběh Gustava Elijaha Åhra známého pod uměleckým jménem Lil Peep, jeho cestu ke slávě i jeho pád a náhlou smrt v 21 letech.

Od filmu se samozřejmě dá očekávat jistá sentimentalita a depresivní smutek, které přináší samotné téma. V některých pasážích však působí až moc pateticky a některé citově zabarvené momenty se do něj, jakožto do díla objektivně mapujícího události a život tvůrce, nehodí. Vizuální materiál a celková obrazová forma snímku je ale vynikající.

Zajímavým momentem celého dokumentu, který vlastně přichází na scénu hned v prvních pár minutách, je osvětlení vztahu rapera Lil Peepa a jeho dědečka Johna Womacka alias Pack Acka. Ten Peepa v době jeho dospívání názorově výrazně ovlivňoval. Peepova matka Liza se v Gusových 12 letech rozvedla s jeho otcem, který byl sportovním trenérem a ke svým synům podle dokukemtu neměla blízko.

John Womack, jak vychází najevo z informace, kterou v dokumentu vynese na světlo producent Trapzilla, je velmi uznávaným profesorem na Harvardské univerzitě, který se věnuje levicovému filosofickému proudu a marxistické historiografii latinské Ameriky. V roce 2009 obdržel v Mexiko City medaile Svobody za své dílo o mexické revoluci. Proslavil se zejména slavnou knihou Zapata a Mexická revoluce, která vyšla roku 1968.

Pack Ack se snažil svou životní filosofii Gusovi předávat pomocí dopisů, které mu během jeho dospívání psal, čímž mu chtěl vynahradit absenci otcovského vzoru a formovat jeho myšlení správným směrem, případně mu pomoci při řešení složitých životních otázek. Čtené části dopisů doprovázejí celý snímek. Pro Lil Peepa byl jeho dědeček nejspíš nesmírně důležitým člověkem, který ho nikdy nesoudil za to, jak vypadá a čím je, což byla témata, na která úspěšný umělec celý život narážel.

Dá se tak sledovat i formování Peepovy solidární povahy a jeho frustrace z toho, že jeho tvůrčí dosah a vliv funguje na úkor úspěchu jeho kamarádů a kolegů z crew. Informačně i vizuálně zajímavou částí dokumentu jsou záběry z tour po Evropě a Rusku, kam Peep přijel z Ameriky s přesvědčením, že je totálně neznámý pěšák žánru, bez jediného hitu v rádiu či většího propagačního zastoupení – po přistání letadla na něj čekaly zástupy fanoušků a vyprodané haly.

Zvláštně působí i rozhovory s producenty a manažery, kteří Peepa jako umělce měli v posledním období na starosti. Nemůžu se zbavit dojmu, že to byl jeden ze zásadních momentů nárazu jeho rozdávačné povahy s nekompromisním hudebním a modelingovým průmyslem. Tento „konflikt“ je také jedním z hlavních témat dokumentu.

Zdá se, že vlastně sleduje zásadní motivy Peepovy tvorby – jsme oblečeni v drahých hadrech, máme peníze, drogy, telefony a ve skutečnosti jsme osamělí a nespokojení. Na nějaký komplexnější a konstruktivně kritický dokument o nadaném umělci si budeme muset ještě počkat. Vlastně ty scény, ve kterých jeho přátelé, producenti a příbuzní pláčou na kameru nejspíš do prvního dokumentu o mrtvém umělci patří.

Obraz Lil Peepa samotného však zůstává i nadále stejný – byl to bard, který chtěl zpívat své písně o tom, co ho v životě trápí a co mu dělá radost a čím chce a nechce být. Přes obrovskou bariéru velkých hudebních korporací a zavedených trendů se mu podařilo oslovit obrovské masy lidí.