Wes Anderson se vrací. The French Dispatch je výstavní obálkou The New Yorkeru
S releasem traileru nového filmu The French Dispatch kreativního génia Wesa Andersona přichází také vlna luštěnek, hádanek a nabídek k různým interpretacím, do jakého stylisticky dokonalého univerza nás Anderson vtáhne tentokrát. Do český kin by měl zamířit v létě.
Příběh je dle synopsí zasazen do smyšleného francouzského městečka Ennui-sur-Blasé (Nuda nad Znuděným – pozn. autora) ve 40. letech, kde se skupina novinářů a investigativních žurnalistů snaží o světové renomé v podobě publikování kuriózních článků a reportáží.
Zatímco se filmově-kritická smetánka rozplývá nad nestárnoucím stylem kamery Roberta Yeomana, rafinovaným představením celé řady prvotřídních herců a nadčasově laděným příběhem; novinářská elita si chválí zrežírované pocty všem žurnalistům nejen z řad redakce magazínu The New Yorker. Aktuálně zveřejněné scény a obrazy Andersonova nového filmu totiž jasně dokazují, že jeho příběh je dějinami a poetikou slavného týdeníku silně ovlivněn.
Sám Wes Anderson se v oficiální tiskovce produkce Searchlight upřímně přiznal, že: „Film je milostným dopisem pro novináře, zasazeným do redakce amerických novin ve smyšleném francouzském městečku 20. století a přináší do života sbírku příběhů publikovaných v časopise The French Dispatch.“
Kdo přece nemá rád to týdenní překvapení v podobě excelentně vymyšlené obálky, kterou již od roku 1925 kurátorovala více než stovka umělců? Andersonovy výtvarné ambice zrcadlící se ve filmové estetice nabývají totálního vrcholu, a proto jsem vám na počest tohoto počinu usnadnila hrabání se ve starých číslech The New Yorkeru.
Představujeme vám několik povedených coverů, jimiž se Anderson mohl (anebo taky nemusel) při tvorbě filmu inspirovat. Zkrátka a jednoduše ladí s jeho artově dokonalým filmovým stylem, ve kterém dominují syté barvy, jednoduché až dětské kresby anebo zvířecí a hravé motivy.
