Komiksová kniha Providence je pocta modernímu hororu i americké popkultuře

H. P. Lovecraft zažívá v popkultuře nevídaný rozkvět. Zakladatel moderního hororu byl ještě dvacet let nazpět čtením pro vybíravé nadšence, dnes se mu prakticky nedá vyhnout. Je ve filmech, komiksech, videohrách, pořádají se tematické cony a ovlivňuje další a další nastupující autory.

Alan Moore je komiksová legenda. Stvořil díla jako Watchmen, V jako Vendetta nebo Z pekla. V Providence se pustil do zdánlivě neřešitelného úkolu. Vzít Lovecraftovy povídky a zkusit jejich náměty i fragmenty pospojovat do celistvého příběhu.

Ukázka z komiksové knihy Providence. Zdroj: Argo

Kdybych měl nějak ve zkratce definovat Lovecraftovu tvorbu, tvoří ji dva pilíře: mýtus Cthulhu plný děsivých bohů a tzv. snový cyklus, povídky zaměřené na tajemství a bezbřehost lidského snění. Mezi těmito dvěma pilíři pak volně visí několik nezařaditelných povídek, které se vymykají buď samostatným tématem nebo, řekněme, ne úplně vrcholnou spisovatelskou kvalitou.

Právě těmito nezařazenými povídkami se Alan Moore rozhodl Providence rozjet. Lovecraftův čtenář pozná hned odkazy na texty jako Chladný vzduch nebo Děs redhookské čtvrti, které opravdu nepatří k tomu nejlepšímu v Lovecraftově kariéře. Ale skrze ně postupně Moore přikročí k dvěma výše zmíněným pilířům, mezi kterými po zbytek příběhu už jen stále rychleji osciluje až do eruptivního finále.

Providence. Zdroj: Argo

A v Providence nejde jen o Lovecrafta. Je tu spousta odkazů na tehdejší autory, kteří platili za podivíny nebo outsidery, ale společně položili základy moderní angloamerické hrůzy i fantastiky. Stejně tak je kniha prošpikována odkazy na dobové události a společenská témata, jejichž veškerá znalost je nad schopnosti běžného čtenáře.

Ukázka z komiksové knihy Providence. Zdroj: Argo

Providence je v tomto směru nadupaná až na půdu, prakticky každé komiksové políčko má nějaký skrytý význam či výklad a plně knihu doceníme až v momentě, kdy si ji přečteme znovu s nějakým výkladem po ruce, ideální je na to například tento web: https://factsprovidence.wordpress.com

V ten moment se plně projeví Mooreův cit pro detail a po dočtení vytane na mysli závěr, že Moore je buď génius nebo magor. Pravděpodobně oboje dohromady. Vytyčeného cíle pospojovat všechny ty odkazy do celistvého příběhu sice dosáhl, ale cesta občas drncala. Některé odkazy zapadnou do vyprávění naprosto plynule, například epizoda s Whateleyovými odkazující na Hrůzu v Dunwichi, naopak odkaz na Hrůzného starce je tu nalepený trochu na sílu a kdyby se v pár rámečcích neobjevil, nic by se nestalo.

Alan Moore. Zdroj: Forbes

A takhle to jde po celou dobu: čtenář, který má Lovecrafta načteného, se může tetelit luštěním permanentního vzdávání holdu, zatímco čtenář s Lovecraftem neseznámený nebude vůbec tušit, o co v Providence jde a co je na tom komiksu tak zábavné.

Ačkoliv první české vydání potkala fatální technická chyba a do vazby je dolepený celý jeden černobílý sešit, protože jeho barevná verze vyšla bez bublin, i tak Providence stojí za pořízení. Pokud patříte mezi fanoušky mistra moderního hororu, luštění všech jinotajů v Providence vás zabaví na několik týdnů, ne-li klidně měsíců.