Mladý a mrtvý XXXTentaction. Na posmrtné desce zůstává melancholickým grázlem

Leckdo by mohl nabýt dojmu, že mladá rapová generace je klub sebevrahů a současná podoba této scény je zkrátka xanaxem dlážděná cesta do pekel. Před koncem roku 2019 vyšla posmrtná deska Lil Peepa, XXXTentactiona a do toho 8. prosince zasáhla rapový svět zpráva o náhlém skonu jedenadvacetiletého umělce a rappera, který si říkal Juice WRLD.

To jsou samozřejmě silné dojmy, protože pokud umře někdo úspěšný, někdo, kdo má život před sebou, je to zkrátka tragédie, ať už hraje rokenrol, dechovku nebo trap. V takových případech pak mají lidé tendenci si takové umělce a jejich skony romantizovat a interpretovat po svém, což se víceméně u všech jmenovaných děje.

Rap je samozřejmě „hustější“ svět než kterýkoli jiný. Bylo tomu tak i za dob, kdy jsem byl já ve věkové skupině, jež dnes tvoří hlavní proud posluchačů trapu. Mám ale pocit, že násilí a drogy se objevovaly kolem tehdejších velkých jmen scény trochu v jiných kontextech. Pro mnohé to byly nedosažitelné scenérie z pouličního života amerických gangů ve stylu GTA San Andreas. Tam se hned po kmotrovské scéně, ve které střílí členové kartelu z otevřených okének auta, rozjíždí ta nejpohodovější grilovačka, na které každý kouří půlkilomentrového jointa.

Dnešní podoba takového specifického „gang“ podloží rapu je trochu jiná. Marihuanu, která je ve Státech dnes téměř legální, vystřídaly západní civilizací nadužívané léky proti úzkosti a bolestem, případně se do hry vrátil kodeinový sirup proti kašli. Tajemstvím zahalené a skryté války gangů, ve kterých umírali 2Pac nebo Biggie Smalls, jsou opět něčím totálně jiné než leaknuté instagramové video s mrtvolou Lil Peepa nebo live stream z vraždy XXXTentactiona.

Zdá se, že drsný naturální svět závislostí a sociálně neutěšených prostředí je fanouškům rapu dnes blíž než kdy jindy. A vůbec, přijde mi, že oni už to berou jako nutnou součást, což mě nutí se proti tomu vymezovat a neustále vytahovat do ústředí diskuse. Zde se ale dostáváme do kunderovského problému, ve kterém je nutné oddělit dílo od autora.

Tak je tomu i u XXXTentactiona (vlastním jménem Jahseh Dwayne Ricardo Onfroy), který, přestože jeho život byl předčasně ukončen ve dvaceti letech, zanechal poměrně značnou stopu v oblasti hudební tvorby a průmyslu. Album 17, které vyšlo ještě za jeho života, bylo nominováno na nejlepší R&B album v žebříčku Billboard. V American Music Award dokonce v podobné kategorii vyhrálo.

Je až s podivem, že osobnost, kterou navenek definovaly krádeže, život v gangu a bezbřehé násilí namířené například i proti těhotné ženě, stojí za souborem neskutečně jemných, melancholických a textově emotivních písní. Nutno dodat, že XXXTentaction se prosadil zejména typicky přebasovanou písní Look at Me!, kde ale přes naštvaný štěkot psa z ghetta, který destruuje ušní bubínky posluchačů, prokukuje jeho jemná poloha.

Mixtape Revenge s písní King, která je spíš moderním indie metalem než hip hopem, představil XXXTentactiona v celé kráse – od uštěkaných nabasovaných 808 dýchaček, kavárenského klavírního lo-fi až po kytarovou indie muziku. XXXTentaction byl hudební talent, multiinstrumentalista, jenž si, přes celé své komplikované dětství strávené napůl v diagnostických ústavech a polepšovnách, osvojil hru na několik hudebních nástrojů, které si do svých skladeb sám nahrával.

Diskografii rozšířil mladý, v obličeji typicky potetovaný muž za svého života o dvě regulérní alba (17 z roku 2017 a ? z roku 2018), která předkládají světu to nejlepší z komplikované osobnosti. Až se zdá, že kytarová melancholická poloha a čtení poezie off-beat na nich převažují a záběry z agresivně machistických shows, při kterých rapper mlátí mikrofonem do fanoušků, jsou jen nějakým podvrhem.

Šest měsíců po zpěvákově neslavné smrti zastřelením vychází jeho první posmrtné album SKINS, které přináší kolekci písní, na nichž XXXTentaction pracoval před smrtí. Většina písní je opět v melancholické náladě, objevuje se tu ale také rockrapový banger One Minute, který vznikl v kolaboraci s Kanyem Westem a Travisem Barkerem. Nyní, téměř o dva roky později, vychází XXXTentactionovo druhé posmrtné album s názvem Bad Vibes Forever. Zvukově i koncepčně je album velmi podobné kolekci nahrávek SKINS.

Zpěvákova folková poloha se zde objevuje v takové dřevní verzi a písně tohoto ražení působí vedle ostatních produkcí jako intermezza. Jde v podstatě o holá dema, která XXXTenataction nahrával jen sám s kytarou. Ty na mě z celé posmrtné nahrávky udělaly dojem nejvíc. Přibližují se mé oblíbené indie poloze XXXTentactiona z prvního mixtapu. Album přináší poměrně zajímavé kolaborace s velkými jmény, jako jsou je Lil Wayne, Rick Ross, nebo dokonce blink-182. Dle slov vydavatele je Bad Vibes Forever finálním produktem od XXXTentactiona.

XXXTentacion – Bad Vibes Forever (EMPIRE, 2020)

Obě posmrtné produkce, jak SKINS, tak i Bad Vibes Forever na mě veliký dojem neudělaly. Nepřináší víceméně nic nového v pohledu na mladého talentovaného člověka, který předčasně odešel. Neotvírají žádný tajný uzavřený šuplík, jenž by odkrýval něco doposud neznámého a nečekaného, tak jak tomu bylo u dvou posmrtných desek Lil Peepa, a k dokreslení velikého talentu evidentně rozporuplného Onfroye dle mého úplně stačí kolekce mixtapů Members Only, plné kolaborací členů tohoto trochu obskurního uskupení (např. Ski Mask the Slump God, Wifisfuneral, Bass Santana, Robb Banks, Craig Xen….) A obě desky, které vyšly za jeho života.

Dalším zdrojem informací, jenž by mohl posluchačům po celém světě přiblížit svět a život komplikovaného rappera z Floridy, je připravovaný dokument, který se začal natáčet už za zpěvákova života. Obsahuje rozhovory s tehdy ještě žijícím XXXTentactionem, jeho přítelkyní, snaží se rozkrývat konflikt mezi nimi a mapovat dění kolem těchto dvou lidí.

Bohužel release dokumentu byl v minulosti několikrát ohrožen kvůli osobnostním právům lidí z okruhu kolem XXXTentactiona i samotným vydavatelem. Poslední zprávy však neurčitě informují, že se uvedení snímku dočkáme snad v roce 2020. Snad!