Giudi: O Měsíci chci radši zpívat. Ale třeba mě Země začne štvát a odletím

V krátkém rozhovoru nám Jitka Moulisová alias Giudi prozradila, jak se bude jmenovat její první album nebo jestli by zítra odletěla raketou do vesmíru, kdyby se taková možnost naskytla. Na internetu by se měl navíc brzy objevit její nový videoklip.

Foto: Koki9

Je pro tebe virtuální realita a digitální doba fascinující, nebo se jí spíš bojíš?
S virtuální realitou jsem si začala pohrávat zhruba před dvěma lety, kdy jsme s režisérem Adamem Vopičkou a Silenciem FX točili klip k mojí skladbě Into The Woods, kde jsme do reálných záběrů přidávali 3D objekty. Experimentovali jsme s propojením virtuálního světa s tím reálným tak, aby v sobě byly oba současně prolnuté a vypadalo to uvěřitelně. Od té doby ve mně dřímala myšlenka promítnout do virtuálního světa další moje surrealistické vize a pojmout je o něco více artově. Miluju filmy Black Mirror a Ex Machina, které mě na jednu stranu fascinují, ale zároveň dost děsí. Nerada bych například do virtuálního světa promítala veškeré lidské aktivity, čili největší strach mám z představy, že by se veškerý život na zemi odehrával pouze ve virtuální rovině. V tom vůbec nejstrašlidelnějším scénáři by naše hmotná těla byla uložena v jakési schránce, která by zajišťovala a odbavovala základní biologické funkce, zatímco naše mozky by byly napíchnuté na nějaký softwarový systém. Trochu se bojím i diktátu umělé inteligence, která už je na úrovni lidského mozku, v určité formě nás už i manipuluje, ale bojím se momentu, kdy nám začne plně vládnout. 

Videoklip k Visions odkazuje i na udržitelnost. Jak nahlížíš na environmentální apel v textech spousty současných hudebníků?
Definice a funkce uměleckého díla je sama o sobě subjektivní a velmi záleží na úhlu pohledu. Za sebe můžu říct, že hudba a její témata ke mně přichází samy. Vnímám je dost intuitivně, pocitově a abstraktně. Ale do textů i vizuální stránky se snažím obtisknout hlubší významy a symboliku. Neumím dělat hudbu povrchově. Takže, když je ta message v zájmu všeobecné osvěty, pravdy a hlavně upřímná a opravdová, tak cítím, že je to správně. Ale využívat umění čistě za účelem manipulace nebo profitu, s tím se neztotožňuji. 

Foto: Andy Owl

Máš vlastní vize, jak by mohl vypadat život na jiných planetách?
To je hezká otázka, ale tak daleko jsem zatím ještě nedohlédla. V mých představách hodně figuruje právě Měsíc. Má pro mě až magickou přitažlivost a můžu prozradit, že mu věnuji ještě další skladbu z nového alba. O životě na Měsíci ale budu raději zpívat a sledovat ho z naší krásné planetky, spíš než abych se tam nechala odpálit raketou. Respektive prozatím ne, ale kdo ví, co bude za x let. Třeba mě to tady začne štvát a ráda odletím.

Pracuješ tedy hlavně na dalších videosinglech, nebo je teď prioritou debutová deska jako celek?
Práce na mojí první desce je pro mě středobodem vesmíru už přes rok. Můžu prozradit, že se deska bude jmenovat The Fountain. Fontána pro mě reprezentuje pomyslný chrám, ve kterém jsou patra jednotlivými rovinami mojí osoby, jejímž pojítkem je proudící voda v ní. Zdroj energie je jeden, proniká všemi úrovněmi a je nekonečný. 

Foto: Koki9

Letos se vrátilo několik skvělých producentek a zpěvaček s nejlepší hudbou své kariéry. Ke komu momentálně vzhlížíš?
Moje srdcovka je Grimes, protože ztělesňuje takovou dobře divnou kombinaci všeho, co mám ráda, a hlavně je neskutečně opravdová a autentická. Cením si SOPHIE a jejího skvělého experimentálního art popu z loňské desky Oil of Every Pearl’s Un-Insides, na které se ukazuje jako velká detailistka, což je mi také velmi blízké. Ačkoliv se Billie Eilish stala v podstatě takovým celosvětovým kulturním dědictvím, tak mi to neodradí od toho, abych ji jmenovala jako další z mých múz. Dál mě baví Flume, Lizzo, BØRNS, Lykke Li a Lava la Rue.