Marpo & TroubleGang. Foto: Marek Musil (Headliner)

Marpo: Česká scéna je malý rybník, ve kterém si každý chce urvat kus chleba

Marpo & TroubleGang na konci listopadu vydali album DVA, které pokřtí 23. prosince v Lucerna Music Baru. Pravděpodobně nejenom je zajímá, jestli letos konečně vyjde nominace na Ceny Anděl. Co si Marpo myslí o hudebních cenách a tuzemské scéně?

V rozhovoru se Marpo rozpovídal o nové desce a spolupráci s producentem Clintem Murphym. Vyjádřil se ale i k věcem, které ho rozčilují na současné české hudební scéně. Kompletní verzi interview s Marpem a Marcuem Tranem z TroubleGangu najdete v prosincovém čísle hudebního magazínu Headliner.

Začínali jste u hip hopu, ale na nové desce křížíte rap s kytarami i elektronikou. Jak reagují lidi na tak silnou změnu žánru?
Hrajeme pro lidi, ale v první řadě hrajeme pro nás a nás to takhle baví. Jasně že kdybychom začali dělat sladké popové písničky, tak by nás lidi asi seřezali. Hlavně kdo může říct, že vyprodal O2 arenu, a nikdy ho nehráli v rádiu? Lidi nám pořád říkají, co máme změnit, ale my na to kašlem. Zůstáváme u toho, co jsme, a očividně to funguje. 

Napadlo vás při nahrávání alba v Anglii, že byste se mohli se svou tvorbou posunout za hranice Česka?
Producent Clint Murphy dost trvá na tom, abychom udělali čtyři písničky v angličtině a zkusili s tím jít ven. Nemáme žádná velká očekávání, ale chceme to zkusit. Už nám spousta lidí z venku řekla, že o to mají zájem, tak bychom byli blbí, kdybychom to nezkusili. 


Marpo & TroubleGang. Foto: Marek Musil (Headliner)

Zajímala by vás v současnosti spolupráce s nějakým větším tuzemským jménem? Šli byste do toho?
V Americe je krásné, že vidíš, že si ti interpreti navzájem úspěch přejí. Tady je to malý rybník, ve kterém si každý chce urvat kus chleba. Všichni se plácají po zádech, ale navzájem se nenávidí. Jsme malá země a je tady málo peněz, tak se každý stará hlavně o sebe. Když jsou všichni na stejné úrovni úspěchu, tak jsou kamarádíčci, ale jakmile se někomu podaří prorazit, je pro ostatní čurák. V Americe si hudebníci navzájem zvyšujou cenu, to tady nikdo nechce dělat. Všichni se zajímají jen o sebe. 

To zní, že se na české scéně necítíte úplně dobře…
Mě sere to, že třeba takový Kapitán Demo dostává nominace na Anděly za to, že paroduje hip hop, ze kterého jsem vzešel. To je jak dostat v Americe Grammy za to, že paroduju rokenrol. Připadá mi to naprosto postavené na hlavu, ale je to tím, že tu rozdávají Anděly kamarádi kamarádům. Tak to prostě funguje a k tomu mám fakt odpor. 

Brali jste jako velký podraz, že jste nedostali cenu Anděl?
Marcus Tran: Hele, mně je fakt jedno, že jsme to nedostali. Pro mě je největší uznání, že za námi přišel Machine Gun Kelly a řekl nám, že jsme skvělý, ale proč jsme nebyli alespoň v nominacích? Za ten rok prostě nebyly lepší desky a aspoň nominovaní jsme být měli. Ale nikomu nelezeme do zadku a nejsou to naši kamarádi. Spousta lidí z hudební scény nás nemá ráda, protože je neplácáme po zádech, ale říkáme, co si myslíme.

Marpo: Lenny mi řekla, že když nás neznala, myslela si o nás, že jsme dost arogantní, ale to není pravda, jen si nechceme hřát hady na prsou. Čím víc člověk stárne, tím víc si vybírá lidi kolem sebe. V hip hopu se hejt mezi lidma přizná, v popu ne. Zažil jsem si to s Chinaski, všichni jdou jen po penězích. Peníze jsou mor české muziky. 

Hudební ceny stranou. Když jste se dali dohromady, mluvilo se o vás jako o partě „méně úspěšných hudebníků“ a pak se vám jako jedněm z mála podařilo vyprodat O2 arenu. Berete to jako zadostiučinění?
Marcus Tran: Nikdy jsme se tam nehnali. Nemůžeš dělat hudbu jen kvůli penězům, musíš ji dělat proto, že ji miluješ, a peníze a úspěch přijdou jako bonus. Proto nás lidi nesnáší, jsme outsideři, kteří se nikomu nepodřizují a dělají věci, které je baví – a prochází nám to. Nenechali jsme sebou manipulovat a dostali jsme se fakt vysoko. Spousta muzikantů doma poslouchá tvrdej rock a na pódiu hraje popíček, a když se zeptáš proč, tak řeknou, že v tom jsou prachy. 

Marpo: Každý si asi myslí, že nám to strašně vynáší, ale většinu peněz, co dostaneme za show, rozdáme mezi lidi, který se na ní podílí. Třeba techniky máme snad nejlepší v Česku. V naší partě je třináct lidí, když se každému zaplatí, co má, moc toho nezbyde. Proto jsme občas ve finančních sračkách, ale občas je potřeba spadnout, aby se zas člověk mohl dostat výš. Nejlepší na naší kapele je, že jsme rádi spolu. Nikdy jsme neměli ponorku a máme se opravdu rádi.