Bert & Friends před křtem: Baví nás vytvářet nové světy, naše hudba není recese

Jako hosté křtu Bert & Friends se představí Hošty, Johannes Benz nebo Štěpán Hebík alias 7krát3 z labelu Bigg Boss. „Na živém vystupování nejvíc zbožňuju tu energii lidí. To, že si vzájemně můžeme předávat energii. Vždycky se zaměřím na pár zajímavých tváří v publiku, z kterých pak čerpám vibe během celýho koncertu,“ řekl 7krát3 v nedávném rozhovoru pro Bigg Magg. Očekávaná událost v MeetFactory začíná ve středu 11. prosince v 19 hodin. Kdo jsou vlastně Albert Romanutti a kapela Bert & Friends?

Albert Romanutti z Bert & Friends. Kredit: Archiv kapely

Tvorba kapely Bert & Friends vám možná na první (i desátý) poslech připadá, že je tak trochu z jiného vesmíru. Sami o sobě říkají, že jsou hudebníci z roku 2050, kteří se vrátili zpátky v čase, aby zahráli největší hity budoucnosti. Příběh kapely se noří do oparu tajemství, což kluky baví. Rozhodla jsem se tak přistoupit na jejich hru a rozhovor s frontmanem kapely, Albertem Romanuttim, vést v bizarním stylu a ptát se, co nás čeká a nemine v budoucnosti, jíž byli svědkem. Pobavit se o pádu Trumpa, záchraně světa před globálním oteplováním a celosvětovým trendem veganství. 

Bert ovšem hned u první otázky – jakže se jim povedlo vrátit se v čase – plán zhatil. „Líbí se mi, že o nás pořádně nikdo nic neví, ale úplně se nechci zamotat do umělé story a ztratit se v příbězích. To, že o sobě říkáme, že jsme z budoucnosti, nám dává obrovský prostor k realizaci. Můžeme si dělat, cokoli chceme, a hůř nás může někdo definovat nebo hodnotit, jsme přece z budoucnosti, naší hudbě teď nemůžete úplně rozumět!“ 

Příběh kapely se tak podobá pohádce od Jana Wericha o Královně Koloběžce první. Ta jejich pohádka je taky taková vymyšlená-nevymyšlená. Kluci zpívají o plodech moří, nevěstincích (lupanárium), hvězdné lodi Enterprise a Jupiteru. Lehkost jejich tvorby není ale zkousnutelná úplně pro každého, Bert & Friends buď milujete, nebo nenávidíte. Jejich písně jsou tak bizarně výrazné, že si na ně jen těžko nevytvoříte názor po prvním poslechu. 

Jak ale takovou tvorbu vůbec brát? Je to po stylu Kapitána Dema jen pouhá recese? Výsměch muzikantům, kteří svou tvorbu i sebe berou až moc vážně? Po zhlédnutí pasáže videoklipu Plody moří, ve kterém Albert hraje v kostýmu mořské panny na rybu jako na kytaru, jen málokoho napadne, že to kluci můžou myslet vážně. Albert se ovšem proti slovu recese ostře vymezuje, „Naše hudba rozhodně není recese ani vtip. Bereme ji vážně. Jako formu abstraktního umění. Baví nás vytvářet nové světy, které pak žijí dál v našich videoklipech.“

Samotné postavy, které Bert představuje v jednotlivých videoklipech, jsou pak jeho alter ega, která žijí v oněch nově vytvořených světech. Jestli jste si mysleli, že Bert & Friends symbolizuje jednoduše Alberta a kamarády, kteří s ním hrají v kapele, spletli jste se. Pod „Friends“ se skrývají právě všechna Bertova písňová alter ega. Indián, admirál nebo mořská panna. 

Nejvíc mě ale zajímalo, jak na tuhle netradiční hudbu reagují lidé, kteří kapelu vidí poprvé v životě. „Lidi to občas nechápou, ale s nenávistí jsme se zatím nesetkali. Někdo si může myslet, že jsme šílení, ale pro nás je to normální. Mě jen baví se svobodně projevovat, tak jako ve všech ostatních formách umění, třeba v malířství.“ 

Zdá se, že lidi jejich projev volnosti skutečně akceptují a přijímají s otevřenou náručí. Diskusím pod články a videi se jako člověk se základním pudem sebezáchovy vyhýbám jako čert kříži, ale v tomhle případě jsem si prošla stovky komentářů pod hudebními klipy kapely a takovou vlnu sympatií jsem opravdu nečekala. Tohle bylo pravděpodobně poprvé, co jsem si z míry nenávisti v komentářích nechtěla vypíchnout oči a utéct daleko do lesa.

Komentáře od maminek a nejlepších kamarádů nepočítám, ty jsou samozřejmostí, ale ty negativní člověk musí dlouho hledat a daly by se spočítat na prstech. Občas je asi fajn ozvláštnit hudební scénu autorem, který šíří jen pozitivní myšlenky, ať už zrovna vám sedí, nebo ne. Tvorbu Bert & Friends sice můžete brát jako naprostý bizár, ale jedno se musí klukům uznat – když je jednou uvidíte, zapamatujete si je.