Slap! Yežíši Kriste, Kanye West našel Boha

Kanye West – jméno tak obří, že se i v našich končinách po letech lingvistického nedorozumění vtěsnala na jazyk pod tíhou velikosti jeho správná výslovnost. Jméno, které zbořilo všechny zdi uplácané z toho, co jiní tvrdili, že nejde. Poslední roky byly pro Yeho papírově celkem divoké. Po zázračném vykličkování z nekonečně klesající spirály debilních výroků, návrhů ústavních změn a neoficiálního merche pro Bílý dům, se z diagnózy blázna vykoupil skvělou sérií pěti vlastnoručně produkovaných desek (včetně jedné vlastní). Následovala pokročilá fáze mánie, která měla podle slibů ještě tentýž rok přinést další sólovku Yahndi a společný projekt s Chance the Rapperem nazvaný Good Ass Job.

Ani jedno se nestalo. Kromě nenaplněného dne v kalendáři, po kterém zbyl v políčku s datem 28. 9. 2018 pouze nepřítomně zmatený Travolta, nedošlo ani na rodinné stěhování za kořeny do Chicaga. Místo toho Kanye přestal brát prášky krotící jeho bipolární poruchu a usadil se na nějakou dobu v Africe, kde našel Boha a hromadu černochů, se kterými o něm mohl neděli co neděli zpívat písničky. A zbytek je historie.

Neodpáratelná hudební kreativita ve vší své genialitě tentokrát stranou. Kanyeho texty jsou chtě nechtě v první řadě hlavně první liga trollení. V tom tkví léta letoucí jejich síla. Jsou béčkový film, který sám sebe zachraňuje tím, jak velký kus cesty za hranu trapnosti dokáže ujít. Jsou Sharknado. Jsou váš táta po pěti pivech u sváteční tabule. Studem chcete zalézt kilometr pod stůl, oči se vám protáčejí, jako by vám někdo během odříkávání latinských nesmyslů tlačil křížek hluboko do čela, ale koutky vám nakonec povolí, i kdybyste měli srdce z ledu.

Všechno se dá. Všechno je v pohodě, dokud táta u toho řízku se salátem nakonec nevytáhne Ježíše. Tak tohle je, prosím, Jesus is King v kostce. Chápu, že v zemi, kde má Nejvyšší utkané roucho snad ze státní vlajky, je téma křesťanství nedotknutelné, být ale místním, užárlil bych se při pomyšlení, kolik si Kanye West toho jejich národního Boha ukrojil výhradně pro svoje potřeby. Člověk totiž nemusí být zrovna aktivně praktikující věřící, aby nerozpoznal elementární principy Bible od prázdných reklamních sloganů na víru, které jako by chtěly tvrdit, že si každý můžeme „vyvěřit“ vlastní několikatisíciakrový pozemek a multimilionové impérium postavené z předražených tenisek.

Co pak naplat, že se nahrávání po vzoru dnes už legendárního několikadenního My Beautiful Dark Twisted Fantasy kempu účastnil třeba Timbaland, Ronny J nebo dalších x důležitých zástupců minulého i budoucího odkazu černé hudební kultury. Snad za to může plošný zákaz předmanželského sexu po celou dobu trvání, že ze sebe nakonec alespoň všichni externí hudbodárci vymáčkli o pár kapek navíc. Nejen proto musí znít Jesus is King skvěle alespoň těm, co mu nerozumí. Neodpáratelná hudební kreativita ve vší své genialitě, která šla v předchozím odstavci stranou, je zde na místě.

Všechno totiž končí u samotného Kanye Westa, který dokázal do jednotlivých 11 tracků poskládat zvukové odkazy snad na všechny jeho předchozí počiny. A že jde o hodně kvalitní, rozmanitou a originální sbírku.

Necháte-li se snadno opít rohlíkem, nebo jste si vždycky tajně chtěli najít cestu do kostela, i když vám kámoši říkali, že to zrovna nefrčí, pak je Jesus is King pro vás. Pokud vás pálí kůže při pohledu na krucifix anebo nefandíte kapitalismu v kabátu ušitém z dobré věci, nechte ho raději ležet. Kdybych nemusel mít za každou cenu na něco názor, pravděpodobně byste se právě dívali na prázdnou stránku s nadpisem.

No a pro všechny z vás, co tvrdíte, že je Jesus is King vlastně docela cool, protože je to tak trochu gospel a gospel je tak trochu cool, vězte, že Jesus is King gospel přestává být v momentě, kdy jej odmítla hrát většina křesťanských rádií Bohem oblíbené země. Předražené modré odpustky se zlatým odkazem na opravdový gospel a krátkým rukávem nechte před sestupem zpět na zem Petrovi u brány. Díky.