Jedno z alb roku naživo nezklamalo! Injury Reserve rozbíjí řád rapové estetiky
Injury Reserve na konci listopadu přivezli do pražského vyprodaného Chapeau Rouge kromě svojí eponymní desky a fláků z předchozích mixtapů skutečný živý rap, těkavou syrovou elektorniku a organický zážitek, který byste v letošní podzimní klubové nabídce hledali jen stěží.
Rap parta z Arizony, která letos pravděpodobně bude (nebo by minimálně měla) často figurovat na výročních uzávěrkách toho nejlepšího, co alternativní hudební scéna vyvrhla, je spojována se zatím výraznějšími jmény jako JPEGMAFIA, Freddie Gibbs nebo elektronický polobůh A-Trak. Termín „alternativní“ za sebou, až na pár výjimek, všeobecně vláčí ocelovou kouli v podobě relativně malého publika.
Injury Reserve. Foto: Filip Kůstka (Fource Entertainment)
Co dnešnímu dobou rozmazlenému a zlenivělému posluchači nedonese na zlatém podnose RapCaviar, jako by v té kupce sena ani neexistovalo. Podle toho to pak bohužel vypadá v klubech, kde třístovková kapacita eventu prostě není pro spoustu lidí dostatečně atraktivní na to, aby si přišli natočit storiesko a odškrtli účast na Facebooku. Proto u nás zrovna třeba skvost, kterým Injury Reserve doopravdy jsou, musí odjet pidi koncík v prostoru, který se v tuhle sobotní noc mění spíš v něco jako klub pod klubem plným turistických rozluček se svobodou.
Dlouhá nudle rozdělená druhou sadou repráků a televizí promítající statický infra záběr kamery namířené na pódium byla sice oficiálně vyprodaná, vlastní zkušenosti ale mluví o tom, že tohle místo určitě zažilo mnohem náročnější statické zkoušky. Škoda. Po zrzavém synth-pop duu Taylor Skye, které jsem se společensky nutným studem vyměnil za pivní duo v přilehlém zařízení tomu určeném, naskakují chvilku po deváté na pódium Injury Reserve.
Injury Reserve. Foto: Filip Kůstka (Fource Entertainment)
Hodně se napsalo o tom, kdo je hybnou silou černobílého tria. Zažít producenta/DJe Parkera Coreyho živě rozebírat a následně zpět k sobě lepit fragmenty už tak atypických beatů plných zvuků, které plavou na samých hranicích slyšitelných frekvencí s citem invalidy po obrně, je něco, co vaše srdce dychtící po rozbití řádu estetiky nutně potřebuje, i když mu uši budou otírajíc si kapku krve tvrdit pravý opak.
Něhu zprocesovaných samplů zlaté éry hip-hopu střídají v náhodných intervalech sonické prvky z banky SOPHIE. Krásnější hluk byste pohledali leda u Death Grips. Vokální část Injury Reserve – Stepa a Ritchie – tím vším zkušeně kličkují pomocí metronomicky přesně nafrázovaného rapu, naléhavých Lil Jon refrénů a éterického Kid Cudi broukání. Signál z jejich mikrofonů k tomu všemu vede skrze Coreyho počítač, takže ze sebe na povel jejich parťáka za zády dokáží udělat Darth Vadera, Crazy Frog nebo helikoptéru.
Injury Reserve. Foto: Filip Kůstka (Fource Entertainment)
Hoďte do placu prostý, ale sakra účinný stroboskop, půlící publikum vejpůl na základě vyfiltrovaných vysokých frekvencí ekvalizéru a dostanete organický zážitek, který vám žádný Top 10 interpret ze Spotify do O2 arény jen tak nedoveze. Na to vemte jed.