Pro každého vším. Proč je Lil Peep novým Kurtem Cobainem naší doby?

Jmenoval se Gustav Elijah Åhr a říkal si Lil Peep. Kluk z rozvedeného vztahu dvou pedagogů s velmi bystrou a tvůrčí povahou si prostě řekl, že bude tak jako jeho idolové rapovat. Měl ale mimo těch hiphopových ještě mnoho dalších, například celou sféru pop-punku a emo hudebníků. Myslím to emo, které zažívalo svojí zlatou éru mezi lety 2005 až 2008. Emo bylo hudební středo-proud a spájelo v sobě vizuální styl gothiků a depešáků s estetikou Mrtvé nevěsty Tima Burtona.

Název získalo nejspíš dle žezla, které tehdejší kapely měly, spíše domněle, převzít od původních emotive hardcore kapel. Šlo většinou o kombinaci tvrdé hudby a velice emočního textu, zpívaného ztrápeným či naštvaným vokálem. V podání My Chemical Romance, v prostředí proto-sociálních sítí typu vampiresfreaks a komunikátoru ICQ bujelo silné podhoubí vyznavačů melancholické temnoty, plné ublíženectví a poraženeckých poloh.


Mezitím začalo pelichat okázalé peří hlavních hiphopových trendů. Mezi typicky machistické postoje, nekorektní humor a citově netečnou kulturu se jako zázrakem vetřeli povětšinou bílí rappeři, kteří se najednou zabývali niternějšími stránkami lidské existence. Ať už šlo o sociální témata, politiku, osobní citové epizody či různé rozvíjení pocitů, stálo to v přímém kontrastu vypálených grilovaček v kulisách parkovišť s lowridery a tanečnicemi v bikinách.


Lil Peep samozřejmě takový trend nenaplňoval sám. Po světě se začala objevovat různá jména (např. smrthdeath, lil boo weep) a obecně poloha emotivního trapu získávala více a více fanoušků. Za interprety, kteří jsou Peepovi nejblíže, lze považovat jeho fellaz z původní crew Goth Boy Clique – Cold Hart, Horsehead, Lil Tracy, a mezi jeho současníky a přátele patřili třeba i typicky trapoví Fat Nick s Pouyou, nebo Suicideboys.


Virtuální prostor ovládl Lil Peep svojí podobou. Oblečený komplet v růžové Hello Kitty kolekci snad se stovkou tetování v obličeji byl jednu dobu nejvíce diskutovaným vizuálně-hudebním tématem. Bylo v něm cosi jemně chlapeckého, snoubícího se s tvrdou pouliční kulturou, které je součástí nehledě na to, zda zrovna chce nebo ne. Od první fotky bylo evidentní, že Peep docela zatápí pod kotlem s drogami a klip Witchblades, který je kompletně zasazen do estetiky nočního tripu a nástrah drogového outsiderství, byl jednu dobu nejpřehrávanějším hiphopovým videem. My starší samozřejmě víme, že inspirace klipem Sliver od Nirvany je jen náhodná.


Peep vydal demáče, debutovou desku, poskytl rozhovory, řítil se Amerikou, Evropou, mluvil o tvorbě, tvořil. Svým zápalem pro věc, stejně tak jako jistými prvky maniodepresivního charakteru a drogami živených paranoidních představ, opravdu připomínal Kurta Cobaina.


Krátký a tvorbou naplněný život Lil Peepa skončil 15. listopadu 2017 ve městě Tucson, ve státě Arizona. Mohlo za to předávkování xanaxem (léky na úzkost, které dlouhodobě užíval – v Čechách známé pod obchodním názvem neurol), který pocházel z černého trhu a místo očekávané aktivní látky obsahoval fentanyl, který způsobil zástavu jeho organismu a smrt přímo v autobuse, ve kterém jel tour. Bylo mu jen 21 let.


Jak to u mrtvých, mladých a úspěšných bývá, zvedla se po smrti v celém světě vlna piety, mnohdy až nedůstojné a dětsky přehnané. Umělci z branže i mimo ní vyslovovali soustrast, skládali tributy a fanoušci (i v Čechách) pořádali memoriály. Smutek, o němž Lil Peep veršoval se zhmotnil v prázdnotu, která po něm zbyla. Společně s obrovskou zásobou materiálu. Je to tragédie, když umře mladý neskutečně talentovaný člověk s rozjetou tvůrčí kariérou. A to je zase ta malá podobnost Gustava a Kurta.


Rok po Peepově úmrtí vyhází jeho první posmrtná deska Come Over When You’re Sober, pt. 2, která byla opravdovým překvapení. Oproti tomu, co většinou očekáváme od posmrtných releasů dotvořených producenty z demo-materiálů, působí nahrávka neskutečně „živě“ a rozhodně se nikterak neupíná k úpornému dodržování emotrapového soundu – spíš naopak. V den, kdy deska vyšla, jsem si poznamenal: „Vypadá to, že Smokeasac (hlavní producent) přestal používat kytary. I tak se mu ale povedlo vytvořit náladu psychedelickou, až bluesovou (píseň Cry Alone mi asociuje Revolver a Magical Mystery od Beatles)“.


Letošní rok vyšlo EP Goth Boy Sinner, které obsahuje tři doposud nevydané písně, nahrané krátce po Peepově legendární turné s názvem „peepshow“. Ty se objevují i na albu, které spatřilo světlo světa tento měsíc. 
Everybody´s Everything vyšlo souběžně s premiérou stejnojmenného dokumentárního filmu o životě rappera (v Čechách zatím proběhly dvě vyprodané projekce) a jedná se o obsáhlou kolekci nevydaných nahrávek a zajímavých kolaborací (Lil Tracy, Rich the Kid, Gab3, Diplo). Zvukově se navrací k dřevním počátkům emotrapové produkce. Oproti Come Over When You’re Sober, pt. 2 je, až na pár singlů, zvukově nevyšperkované a s Peepovým vokálem se tady zachází velice naturálně.


Film mapuje Peepův zápal pro spolupráci s rozličnými, ale velice kvalitními producenty, reflektuje to zároveň i posmrtná nahrávka. Kromě jmen jako Nedarb, Fish Narc, Bighead, Smokeasac či Cold Hart se zde objevuje i Rozz Dyliams. Narazíme tady i na dříve vydané písně – Cobain, Walk Away as the Door Slams a slavnou witchblades, které vyšly za života Peepa v rámci mixtapů nebo internetových releasů.

Album se mi, jako všechny ostatní, nesmírně líbí a to i přesto, že jde o víceméně syrový materiál.

 Někomu se může zdát, že společně s filmem je to jen další sentimentem halená moneymakig mrtvola. Osobně si myslím, že je album velice důstojným pokračováním tragicky přerušené cesty. Lze k němu, opravdu smutně, podotknout, že s Lil Peepem jsme přišli o hodně.