Děsivá, temná a zábavná. Deskovka Nemesis křísí ikonický film Vetřelec

Pokud vám úvod připomíná Vetřelce, nejste na omylu. Desková hra Nemesis od Awaken Realms se filmem inspirovala tak výrazně, až se nabízí otázka, co je ještě nadšenecký odkaz a co už vykrádání. Paralel se slavným sci-fi hororem bychom našli více a během hraní na vás budou neustále vyskakovat, důležité ale je, že nabízí stejně zábavný zážitek plný napětí, nejistoty, klaustrofobie a prohlubující se bezradnosti.


Hráči se chopí rolí jednotlivých členů posádky. Někdo je pilot, někdo mechanik, je tu hacker nebo kapitán, každá postava se hraje trochu jinak a navzájem se můžou doplňovat. Pokud se doplňovat chtějí, kromě boje s mimozemskými příšerami má totiž každý hráč nějaký svůj vlastní úkol, který zbytku posádky neprozradí (a jsme zase u Vetřelce a androida Ashe). A jsou to úkoly nekompromisní, od sabotáže lodi po zabití jiného člena posádky. Postupem hry tak roste paranoia, kdy se nebudete bát jen stále se množících emzáků, ale i hráčů. Proč za mnou do místnosti přišel kapitán?

Chce mi pomoct vyoperovat larvu z těla nebo mi vrazí kudlu do zad? Tahle eskalující nedůvěra jen přikládá pod kotlem celkové temnoty Nemesis, která je bez přehánění jedinečná. Případně je tu i plně kooperativní režim, který je ovšem stejně těžký. Posádka má dohromady splnit určité úkoly a padne-li jeden člen, o to hůř zbytek dosáhne konce.


Mám odehráno asi sedm nebo osm her a ještě se mi nestalo, že by si dvě byly svým průběhem podobné. Modulární mapa zajišťuje, že loď každé hraní vypadá jinak, ale primární je především silný příběh, který se postupně vyvíjí a s klidným svědomím můžu říct, že kdyby se každá z našich odehraných her zfilmovala, bylo by to zábavné sci-fi béčko. A často se špatným koncem.


Jednou jsme většinu času pobíhali po lodi a snažili se opravami na poslední chvíli zabránit jejímu rozpadu uprostřed letu, jindy jsme se zase plížili chodbami k únikovým modulům, hlavně být co nejrychleji pryč. Další hru jsme půl času strávili štelováním správného kurzu letu a nastavováním motorů, ale nakonec se nám nepodařilo dostat se zpátky do místnosti s hibernačními kójemi, když nás v poslední chodbě sežraly potvory. No a čtvrtou hru jsme zase jejich královnu vypálili do vesmíru z přetlakové komory. Řeknu vám, ten pocit stál za to.


Našel bych samozřejmě pár výtek. Náhodných prvků je ve hře až příliš a v jejich součtu hráč bojuje s dojmem, že nemá nic pod kontrolou a místo promyšleného plánování probíhá permanentní improvizace. Především v soubojích tenhle přístup zamrzí. Vystřídal jsem několik postav od vědce po vojáka, vystřídal několik zbraní od slabších po nejsilnější a přišlo mi, že souboje jsou stále stejně těžké a hráče záměrně nutí k tomu se jim co nejvíc vyhýbat.

Má to svou logiku v rámci sci-fi narativu, shodli jsme se s kamarády, že takhle nějak bezradně by nejspíš situace v reálu probíhala. Když se vám rozpadá loď pod rukama a na dveře buší příšery, není čas sednout ke stolu a začít si kreslit plánek. Problémy se musí řešit tady a teď, protože za minutu přibydou další. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že ačkoliv se tvůrci hry patlali s vymýšlením zbraní a balancováním postav od technických k vojenským typům, v soubojích se to všechno stejně stírá v duchu „zachraň se, kdo můžeš“.


Navzdory tomu je ale Nemesis výtečná hra, která díky enormní znovuhratelnosti nabízí hromadu zábavy. Cena něco málo pod tři tisíce je sice vysoká, ale troufám si tvrdit, že fanoušci sci-fi hororů typu Vetřelec nebo Horizont událostí v tuto chvíli nemají na trhu k dispozici lepší deskovku. Je třeba se připravit na to, že Nemesis je hra těžká, nekompromisní, krutá, ne vždy nechá hráče vyhrát a už vůbec ne všechny. Ale skvěle to zapadá do atmosféry a ducha hry, ono co si budeme povídat, však to známe: když jste kosmonaut a něco vás nečekaně probudí z hibernace, jé téměř jisté, že to nedopadne dobře…