Aid Kid: Ambientní elektronika poskytuje emocím nejvíc prostoru

Ambientní novinka obsahuje rovnou 19 tracků, které vycházejí z děje a vizuální stránky nového filmu. Jaroslav Kučera byl jedním z nejoriginálnějších kameramanů Československé nové vlny a manželem režisérky Věry Chytilové, na kterou mimo jiné odkazuje i jedna ze skladeb.

Foto: Tereza Kunderová

Aid Kid pokřtí Cinematographer’s Journal už 9. prosince v prostoru Atrium Žižkov. Kromě toho se společně s producentem Karaoke Tundra a Tomášem Konůpkou aka DJ NVGTR postará o afterparty události Korzo Národní v Klubu Famu už tuto významnou neděli 17. listopadu. Na oba večery a především novou nahrávku jsme se zeptali přímo Aid Kida.

Cinematographer’s Journal si můžete poslechnout na Aid Kidově Bandcampu. Brzy se objeví i na Spotify a dalších streamovacích platformách.

Cinematographer’s Journal, Bigg Boss, 2019

Tvůj eponymní debut a nové album dělí čtyři roky. Jak se během nich proměnil tvůj způsob práce a přístup k elektronické hudbě?
Debut vznikl celý na notebooku, tehdy byl můj způsob práce dost nahodilý. Myslím, že většina těch songů vznikla v podstatě náhodou, metodou pokus-omyl. Dnes je pro mě impulzem k tvorbě něco, co slyším v hlavě, a pak se to snažím dostat ven. A pokud tam slyším třeba dechovou sekci, začnu shánět studio a muzikanty, abych si to nahrál. Je pro mě důležité překračovat elektronickou hudbu a neomezovat se jen na její prostředky. 

Novinka by šla označit i za experimentální ambient. Myslíš, že jde o subžánr elektronické hudby, do kterého jde promítnout nejširší spektrum emocí?
Sám jsem se k ambientní hudbě dostal teprve nedávno, až s loňskou deskou Konoyo Tima Heckera, ta pro mě byla vstupní a její zvuk si představím. I když je v kontextu ostatních věcí, na které jsem pak narazil, dost odlišná. Myslím, že i u spoustu dalších subžánrů se emoce daří předávat. Ambient jim ale díky dlouhým stopážím a minimalistickým aranžím poskytuje asi nejvíc prostoru.

Foto: Tereza Kunderová

Cinematographer’s Journal vznikl k dokumentárnímu filmu o Jaroslavu Kučerovi. Co pro tebe jako umělec znamená?
Práce na filmu pro mě představovala mimo jiné hodiny a hodiny rozhovorů o Kučerovi s režisérem a dramaturgem Jakubem Felcmanem. Analyzovali jsme spolu jeho tvůrčí postupy a principy, a ty jsem pak začal aplikovat i na vlastní tvorbu. Celkově mi tak Kučera skrz svoje dílo výrazně posunul vnímání umění.

Foto: Tasya Nafigina

Proč právě Bigg Boss? Budete spolupracovat i na dalších deskách do budoucna?
Oslovil mě Vladimir 518, že by mi rád na Bigg Bossu vydal nějakou desku. Tak jsem mu pak nabídnul, jestli nechce soundtrack k dokumentu o Jaroslavu Kučerovi. Co bude dál, to zatím netuším, ale jsem na to zvědavý.

V neděli tě čeká afterparty Korzo Národní v Klubu FAMU. Chystáš klasický DJ set?
To vypadá spíš na mejdan. Pozdní hodina, afterparty po Korzu.

#dikyzemuzem

Takže o plnohodnotnou a dlouhou poslechovku nové tvorby půjde až na křtu?
Atrium Žižkov je krásný komorní prostor s luxusním koncertním křídlem a varhanami. Oboje se chystám v rámci koncertu využít. Kromě toho tam beru skoro celé studio, aby zvuk byl co nejvěrnější desce a zároveň se to dalo zahrát naživo. Jako hosté vystoupí dva moji oblíbení klavíristi – Petr Mazoch a Jiří Libánský, který na desce spolupracoval. Světelné designerky Pavla Beranová a Eliška Kociánová dávají dohromady komplikovanou instalaci světel a objektů, které citlivě podtrhne architekturu kostela. Vystoupení se v téhle podobě nebude opakovat.