Slap! Danny Brown pluje v kádi aktuální rapové scény jak oslizlý úhoř
Na páté desce uknowhatimsayin¿ se stylem neposedný, excentrický rapper Danny Brown přeladil na klasickou hiphopovou frekvenci žánrové legendy Q-Tip, aby společně nechali vzniknout album, po kterém zbude pouhá ozvěna potlesku.
Tenhle bezzubý velvyslanec výstřednosti, který sám sebe pasoval na krále úzkých džín tím, že je odmítl převlíknout výměnou za členství v G-Unit, se mi ztratil z hledáčku nedlouho po tom, co ho podepsal A-Trakův, tehdy ještě převážně elektronický label Fool’s Gold. To je dlouhých 5 let zpět okolo roku 2013, kdy vydal svoji druhou skvělou desku Old. Přišel jsem evidentně o spoustu událostí, z nichž mě zarazila hlavně zmínka, že si konečně nechal přidělat americký úsměv.
Úsměv Dannyho Browna v roce 2016. Foto: Irish Times
Úplně jsem se lekl, že přišel o katovské kouzlo osobnosti, zkráceně šišlání, které bylo jedním z mnoha atributů odlišujících ho od stáda tehdy vycházejících rapperů. Nepřišel o mnohem víc. I v poslední sérii zatáček před čtyřicítkou kolem něj stále fouká svěží vítr plný nepředvídatelných kroků, jakým třeba spolupráce s legendou hiphopové produkce Q-Tipem bezesporu je. To s ním to totiž dal letos na podzim dohromady.
Hned v úvodu uknowhatimsayin¿ opakuje Danny Brown čestné skautské, které světu kdysi dal a o němž věděl, že nebude úplně lehké dodržet. Nikdy se nezměnit a nezazdít tak sám sebe ve vlastním nekonečném kolovrátku. Dnes pluje v kádi aktuální rapové scény neuchopitelně jak oslizlý úhoř, čímž daný slib drží stále naživu. Jeho abstraktní punchlines se ztřeštěným projevem Cypress Hill rappera B-Reala s ucpaným nosem se podařilo zapéct do konzervativních old school beatů až s podivem hladce.
Místy mi to tou úhlednou antiestetikou rozbitého metronomu a jazzových samplů připomíná snad Diesel Truckers (Kool Keth & KutMasta Kurt). Q-Tip v roli výkonného producenta si na desce sám střihl několik jemu typických podkladů. Zbytek se děje v režii Brownova pravidelného přispěvatele Paula Whitea, Flying Lotuse nebo vycházejícího (nejen) rappera JPEGMAFIA.
Jako kdyby všichni zmínění drželi s Dannym basu a uvnitř jeho off-beat hry vytvořili svou soukromou soutěž o nejvíc šibeniční swing. Často tím pak některé nahrávky připomínají domácí úkol z geometrie dodělaný po cestě školním autobusem, čímž ale dostávají přesně tu injekci autenticity, kterou nutně potřebovaly i všechny steré ikonické hip hop desky.
Co uknowhatimsayin¿ bohužel trochu postrádá, je srdíčko. Pár kapek vlastní krve a emocí. Danny Brown v minulosti dokázal perfektně maskovat své životní patálie za závoj vtipně napsaného excentrického šaškování. Bez přítomnosti nějaké hlubší vrstvy se ale všechna ta bezchybná exekuce a originalita snadno rozsype z novodobé klasiky na další stand-up výstup s potleskem v sedě a jedním nebo dvěma zapamatovatelnými fórky.