Slap! Danny Brown pluje v kádi aktuální rapové scény jak oslizlý úhoř

Tenhle bezzubý velvyslanec výstřednosti, který sám sebe pasoval na krále úzkých džín tím, že je odmítl převlíknout výměnou za členství v G-Unit, se mi ztratil z hledáčku nedlouho po tom, co ho podepsal A-Trakův, tehdy ještě převážně elektronický label Fool’s Gold. To je dlouhých 5 let zpět okolo roku 2013, kdy vydal svoji druhou skvělou desku Old. Přišel jsem evidentně o spoustu událostí, z nichž mě zarazila hlavně zmínka, že si konečně nechal přidělat americký úsměv.

Úsměv Dannyho Browna v roce 2016. Foto: Irish Times

Úplně jsem se lekl, že přišel o katovské kouzlo osobnosti, zkráceně šišlání, které bylo jedním z mnoha atributů odlišujících ho od stáda tehdy vycházejících rapperů. Nepřišel o mnohem víc. I v poslední sérii zatáček před čtyřicítkou kolem něj stále fouká svěží vítr plný nepředvídatelných kroků, jakým třeba spolupráce s legendou hiphopové produkce Q-Tipem bezesporu je. To s ním to totiž dal letos na podzim dohromady.

Hned v úvodu uknowhatimsayin¿ opakuje Danny Brown čestné skautské, které světu kdysi dal a o němž věděl, že nebude úplně lehké dodržet. Nikdy se nezměnit a nezazdít tak sám sebe ve vlastním nekonečném kolovrátku. Dnes pluje v kádi aktuální rapové scény neuchopitelně jak oslizlý úhoř, čímž daný slib drží stále naživu. Jeho abstraktní punchlines se ztřeštěným projevem Cypress Hill rappera B-Reala s ucpaným nosem se podařilo zapéct do konzervativních old school beatů až s podivem hladce.

Místy mi to tou úhlednou antiestetikou rozbitého metronomu a jazzových samplů připomíná snad Diesel Truckers (Kool Keth & KutMasta Kurt). Q-Tip v roli výkonného producenta si na desce sám střihl několik jemu typických podkladů. Zbytek se děje v režii Brownova pravidelného přispěvatele Paula Whitea, Flying Lotuse nebo vycházejícího (nejen) rappera JPEGMAFIA.

Jako kdyby všichni zmínění drželi s Dannym basu a uvnitř jeho off-beat hry vytvořili svou soukromou soutěž o nejvíc šibeniční swing. Často tím pak některé nahrávky připomínají domácí úkol z geometrie dodělaný po cestě školním autobusem, čímž ale dostávají přesně tu injekci autenticity, kterou nutně potřebovaly i všechny steré ikonické hip hop desky.

Co uknowhatimsayin¿ bohužel trochu postrádá, je srdíčko. Pár kapek vlastní krve a emocí. Danny Brown v minulosti dokázal perfektně maskovat své životní patálie za závoj vtipně napsaného excentrického šaškování. Bez přítomnosti nějaké hlubší vrstvy se ale všechna ta bezchybná exekuce a originalita snadno rozsype z novodobé klasiky na další stand-up výstup s potleskem v sedě a jedním nebo dvěma zapamatovatelnými fórky.