Laterna magika: Paměť experimentu. Foto: MeetFactory

(De)konstrukce Laterny magiky. Připomeňte si fenomén českého umění v MeetFactory

Laterna magika v roce 2018 oslavila již šedesáté výročí a stále chystá nové inscenace. Mnohovrstevnatý fenoménu nyní přibližuje publikace Lucie Česálkové a Kateřina Svatoňové, na kterou navazuje také výstava v pražské MeetFactory. Navštívit ji můžete až do 10. listopadu.

5. listopad 2019 12:01:20

Laterna magika vyvolává rozporuplné reakce. Na jedné straně asociuje nebývalý úspěch Československa na bruselském Expu v roce 1958 a mnohé významné umělce v čele s Alfrédem Radokem či Josefem Svobodou, na straně druhé bývá chápána jako nástroj oficiální politiky či běžnému divákovi nepřístupná turistická atrakce.

Vždy kombinovala multižánrové divadelní inscenace s filmovými projekcemi na několik pláten umístěných v prostoru jeviště. Laterna magika vznikla jako reprezentativní a reprezentační program ČSR pro mezinárodní výstavu Expo‘58. Na tento mimořádný úspěch navázala v Praze stejnojmenná série představení a posléze i stálá divadelní scéna vycházející ze stejného inscenačního principu. Byla a je – díky své experimentální povaze, kombinaci více uměleckých druhů, propojení uměleckého díla s vývojem nových technologií, významné roli v rámci státní propagace v zahraničí a spolupráci mnoha význačných osobností – ojedinělým médiem, a to jak v historii českého umění, tak i ve světovém kontextu.

Materiálově bohatou publikaci Diktátor času: (De)kontextulizace fenoménu Laterny magiky připravily filmová historička Lucie Česálková a teoretička Kateřina Svatoňová. Věnuje se působení Laterny magiky zejména v období let 1958–1992, nepředkládá kompletní dějiny Laterny magiky, ale interpretuje ji coby fenomén intermediální, politicko-kulturní a estetický. První část představuje podstatu Laterny magiky coby nového multimediálního tvaru, jehož originalita byla spatřována v dokonalé souhře jevištního projevu a filmového obrazu.

Vztahy mezi „živostí“ bezprostředního performativního aktu a „umělostí“ filmové reprezentace Laterna magika artikulovala formou uměleckého experimentu závislého na technologické inovaci a založeného na principu kinetické hry s kategoriemi času, prostoru, rytmu, pohybu, světla, apod. Laterna magika se zde odhaluje nejen jako „technické divadlo“, ale i jako místo mnoha mediálních přesunů – nikoli pouze jako specifická syntéza divadla a filmu, ale i jako výsledek dialogu mezi postupy výstavní dramaturgie, výtvarného umění, scénografie a choreografie.

Coby státní zakázka pro bruselskou výstavní expozici vznikla Laterna magika v těsném napojení na priority kulturní politiky státu. Mezinárodní ohlas programu následně významně ovlivnil další směřování Laterny magiky jako instituce i uměleckého formátu. Její další tvorba se měla i nadále primárně vyvážet a i pražská představení měla cílit na zahraniční publikum – turisty. Stala se tedy výsostným propagačním nástrojem, důkazem, že je Československo schopno konkurovat zahraničí jak umělecky, tak technologicky.

Druhá část představuje Laternu magiku coby svébytnou instituci, jejíž chod a tvorbu na jedné straně ovlivňovala kulturně-politická rozhodnutí na vyšší úrovni a vize propagačního „zázraku na vývoz“, na straně druhé též kolektiv tvůrčích osobností, jež se v rámci politicky ostře sledovaného projektu realizovaly s mnohdy odlišnými motivacemi (mnohdy šlo o umělecké ambice překračující lokální kontext, jindy možnost uplatnit se ve svého druhu uměleckém „exilu“ poté, co jim byla znemožněna činnost jinde, nezřídka však i pragmatické důvody spjaté s možností vycestovat a přivydělat si na dietách).


Foto: MeetFactory

Výstava nyní probíhající v pražské MeetFactory Laterna magika: Paměť experimentu na tento moment navázala a vyšla z velmi důležitého rysu Laterny magiky: ta byla vždy svébytnou tvůrčí laboratoří, v jejímž rámci bylo (i v podmínkách socialistické kultury) možné experimentovat s novými mediálními postupy a technikami. Kurátorský výběr tak následuoval to, jak experimentace přežívala do dalších obdobích, jak se rozvíjela v dílech umělců, jež se Laternou magikou nechali inspirovat, a jak rezonují v současném umění. Do prostoru galerie je přeneseno několik děl Jakuba Nepraše z let 2007 až 2019, která byla součástí Nové scény a do značné míry vycházela z tvorby Laterny magiky.

Laterna magika se díky těmto několika výstupům ukazuje jako komplexní fenomén poznamenaný mnoha dobovými, kulturními, uměleckými, personálními, ideovými, politickými, technickými či technologickými proměnami, jež se různě, s odlišnou intenzitou projevovaly v jejích inscenacích. Jeho povaha je určována především mnoha ambivalencemi: Laterna magika je jak fragmentární, tak celistvá, rozptylující i imersivní, minulá i současná, reprodukovaná i živá, tradiční i progresivní, ideologická i k ideologii kritická, lidová i elitní, decentní i voyeurská.

S každou inscenací a hlavně s každou novou fasetou, se otevírají další a další protimluvy, komplikace a paradoxy, které ukazují, že právě skrze Laternu magiku má smysl se dívat na kulturu socialistického i postsocialistického Československa posledních šedesáti let.