Petr Hozman ze Signal Festivalu: I produkce umí poděkovat

Petr Hozman studoval pražskou Ježkárnu, VOŠ hereckou a studium obojího zakončil doktorátem v ulicích Jižního města. Od roku 2009 se věnuje produkci a v současnosti rozkládá veškeré svoje síly jako hlavní produkční mezi dva důležité projekty – Signal Festival a oslavy 30 let svobody „Díky, že můžem“. Je mu 39 let.

Petře, my se vlastně známe přes Vladimira 518 z mojí první externí spolupráce pro Signal Festival, kdy jsme v roce 2016 s klukama ze SPAM dělali jednu lokaci v Riegrových sadech. Jak se ty znáš s Vláďou?
Jelikož pocházím z Jižáku, tak jsem ho samozřejmě vnímal daleko dřív než on mě. Ale čas tomu chtěl, že jsme se při první spolupráci potkali v roce 2013, kdy s Davidem Vrbíkem uváděli SPAM/Interpretace černo – bílých struktur Zdeňka Sýkory v rámci prvního ročníku Signal Festivalu. Potom následovala šňůra Check The Light – pár super mejdanů a dalších spoluprací. Vláďa je pro mě člověk, kterého si moc vážím. Je to dříč, studna informací, férovej hráč s velkým srdcem a nabitou pravačkou. Tak, tak i tak ho mám rád.

Řekni mi prosím, kdy pro tebe práce pro Signal vlastně zacala a jak to celé vůbec bylo?
V roce 2013 jsem měl už za sebou pár větších produkčních projektů. První projekt, na který nikdy nezapomenu, ostatně jako na každé první poprvé, byl projekt s Janem Myčkou z McCann – Ericson, který dostal nápad udělat multi žánrový festival v Praze. Dal nám s mým bratrem Romikem určitý budget a řekl, udělejte to. A to rovnou v Praze i Bratislavě. Dokážeš si představit co se dělo dál. Ale dopadlo to velmi dobře a byl jsem produkčně odpaněn. Následoval třeba koncert pro Tonyho Bennetta s názvem Pocta Swingu ve spolupráci s Janem Smigmatorem na Staroměstském náměstí a ač to nebyl úplně můj šálek kávy, tak jsem z té spolupráce byl velmi nadšený. Tony Bennett nám s Honzou dokonce poděkoval, že jsme mu jako jediná evropská metropole popřáli k jeho tehdejším 80 narozeninám. Zároveň jsem v té době byl produkčním v Klubovně 2. patro a po té v jedné reklamce. Tam jsem zjistil, že to není opravdu práce pro mě a po chvilce trápení odešel. Jednou jsem šel na kafe s jistým režisérem z ČT, který na schůzku přizval i Martina Poštu s dotazem, jestli bych mu nepředal nabité kontakty, že shání peníze na světelný festival. Martin tam o projektu začal mluvit a mě se to hned líbilo. Večer po schůzce jsem přišel domů a Martinovi napsal, jestli nepotřebuje pomoc a tak to všechno začalo. Následoval super projekt s názvem ACUO. Autorem byl Michal Šeba, zvukový mistr Stanislav Abrahám a edit! studio. Tam vznikl i nápad tichého koncertu po 22:00 na Náměstí Republiky kde vystupoval Daniel Bárta, En.dru a Lenka Dusilová. Skvělej kocert! A potom následovaly další a další projekty. Je fajn se takhle ohlédnout.

Hodně by mě zajímalo, jak vlastně ty osobně vnímáš posun Signalu směrem do “megalomanské” akce o velikosti statisíců návštěvníků, která se v podstatě podle tvých slov řadí mezi těch pár, se kterými město počítá a je schopné k nim dělat takové obrovské manévry? Co vše může překvapit?
Signal Festival je skvělá příležitost, jak lidem prezentovat projekty od skvělých umělců ke kterým by se třeba normálně nedostali. Je to příležitost se něco dozvědět, setkat se ve veřejném prostoru v takovém počtu a atmosféře, projít se po Praze a u toho se nechat ovlivňovat nápady umělců. Někdy si říkám, že si lidé musí myslet ,to bych dokázal taky, co na tom je’ a podobně. Odpověď je jednoduchá – na nic nečekej a hurá do toho – Open call festivalu 2020 Tě vítá. Je potřeba si uvědomit, že je to opravdu velký projekt, který se odehrává v říjnu a v mnoha případech pod širým nebem a ve veřejném prostoru. V praxi to znamená, že tě může překvapit asi úplně cokoliv a můžeš být připravený sebe líp. Konec konců letošní ročník toho byl skvělým příkladem. K otázce manévrů se ještě dostanu. Rád bych ale využil této příležitosti a vyjádřil celé rodině pana Karla Gotta svou hlubokou a upřímnou soustrast. Měl jsem možnost s Mistrem několikrát v životě spolupracovat a byl to vždy super zážitek. Díky Mistře.

Jedna otázka na tělo – každý máme svoje milované projekty a já trochu vím, že Signal je tvoje srdcovka. Co bys ale chtěl dělat v budoucnu jinak, kdyby to bylo jen na tobě?
Kamaráde, otázka na tělo vůbec nevadí a musím říct, že máš pravdu. Je to můj srdcový projekt a to je také jeden z důvodů, proč jsem jako jediný samozřejmě s Martinem Poštou v projektu zůstal a snažíme se ho dál vychovávat. Nejvíc miluju ten pocit, když se to rozjede! Když jsou kolem tebe lidi, kteří ti pomáhají a bez nich jsi úplná nula! Díky kluci! A co bych změnil? O tom se budu bavit v našem týmu a vy ostatní se můžete těšit na další ročník.

Dobře tedy, necháme se překvapit. Co se změnilo v přístupu městských garnitur v posledních pár letech k akcím takového typu, pokud teda vůbec něco? Máš pocit, že jsou pružnější? Sedí tam podle tebe momentálně lidi, kteří takové projekty vnímají a chápou jejich význam a důležitost?
Změnilo se toho opravdu hodně a myslím, že ne jen v přístupu k projektu Signal Festivalu. V mnoha případech musíš prezentovat, vysvětlovat a obhajovat věci, které doteď na městě třeba nikdo neřešil a vznikají souběžně s plánovaním festivalu. Nejrůznější uzavírky, dopravní opatření, kdejaké výjimky a tak dál. Nicméně musím říct, že ať si říká kdo chce co chce, práce úředníků a lidí, kteří pracují na úřadech v nejrůznějších funkcích si opravdu velmi vážím a pokud člověk myslí svůj projekt vážně, má jasnou vizi a třeba ne úplně ví jak na to, tak v 99% případů udělají tihle malí Supermani zavalení tunou papírů maximum, aby tě nasměrovali a pomohli ti. Snažím se všechno dělat maximálně důkladně a doufám, že můžu prohlásit, že si navzájem už po té době důvěřujeme. Je třeba si uvědomit, že pracuješ ve veřejném prostoru, v mnoha případech památkové zóně a je potřeba k tomu přistupovat co nejcitlivěji a bez kompromisů. V neposlední řadě nám moc pomáhají lidé z krizového řízení města a všechny složky Integrovaného záchranného systému. Všem je třeba vyjádřit velký dík za jejich službu. Jsou zapojené i Dopravní podniky a mnoho a mnoho dalších. Tento projekt je opravdu velký, co? Děkujeme moc všem zúčastněným.

Hodně by mě zajímalo, jak přiděluješ produkčním na lokaci jejich instalace? A kam je umístíš v návaznosti na to místo? Máš v tom nějaký systém?
Tenhle proces jde vždycky ruku v ruce s celkovým konceptem daného ročníku. Záleží, v jaké lokalitě se s programovým oddělením rozhodneme působit, jak se plánuje trasa, aby byla ve všech ohledech hlavně komfortní a zajímavá pro návštěvníky a samozřejmě, aby vybraná umělecká díla seděla s prostorem ať už technicky, nebo třeba jen vizuálně. Lokačních produkčních ‘fellas’ je hromada moc dobrých produkčních i mimo Signal a vždycky žasnu, že když jim volám, jestli do toho zase půjdou, tak mi pokud mají čas vždycky řeknou „jasně, těším se“. Toho si moc vážím. Je náročné být včetně instalace i deinstalace mnohdy sedm až osm dní v akci. Ve dne v noci. Klobouk dolů. A pak už jen s mým super kolegou Jirkou Cmuntem z produkce žhavě debatujeme co a komu naložit, haha.

A co děláš když se nevěnuješ Signalu? Vím, že teď pomáháš partě super lidí kolem festivalu ke 30 letům svobody ‘Díky, že můžem’. Jak se liší příprava takových dvou diametrálně jiných akcí?
Dělám pořád něco. Jsem totální workoholik. Kromě práce se snažím sportovat. Miluju přírodu, rodinu. Zároveň připravujeme znovu otevření KOBKY 15 na Hořejším nábřeží – je to galerie s barem a moc se těším. Co se týká práce, tak té je fůra. Hodně dělám s Cyrilem Hořánkem a to je samozřejmě taky totální workoholik a vlastně mi přijde, že všichni kolem mě hrozně makají. Ano, dělám produkci a zároveň koordinátora pro MHMP v rámci oslav 30 let Sametové revoluce. Práce je to sice jiná, to je pravda, ale očekávaný výsledek a dřina kolem je stejná. Jsou to všechno moc fajn lidi a hodně jim záleží na tom, aby oslavy proběhly důstojně a všichni si je užili. Svoboda a demokracie je nejvíc co mám a je třeba si to každý den uvědomovat. Tyto dvě slova nejsou synonyma, měli bychom se je naučit rozdělovat a vnímat jejich podstatu.

Co letos k 30 letům chystáte speciálního? Kde všude bude letos probíhat a co všechno to obnáší?
Nerad bych prozradil něco co nemám a tak můžu jen doporučit sledovat dění kolem sebe, stáhnout si aplikaci Festival Svobody a sledovat Facebook i stránky MHMP. Vše se v čas dozvíte, ale myslím, že když prásknu, že Korzo Národní na sto procent bude a že se máte opravdu na co těšit, tak nic nezkazím.

Hele a teď jedna klasická produkční – co se letos posralo, komu teklo do bot a kolik si toho do prdele naspal?!
Haha, co bych tak odpověděl… dám to diplomaticky, jo? Postralo se co mohlo, ale na to, co se všechno posralo, to dopadlo skvěle a nikdo nic nepoznal. Doufám, haha. Co se týká spánku, za to by mě maminka má milovaná rozhodně nepochválila. Ale můžeš za to taky ty, haha.

Vím, že produkce je o týmu, nedám na ten svůj dopustit. Jak moc milujes svůj tým ty a kolik času trávíš nad jeho sestavením?
Kámo, tým je prostě nejvíc, jak už jsem asi někde zmiňoval. Je moc důležité, abys pracoval s lidmi, kteří ti sedí, můžeš jim bezmezně věřit a spolehnout se na ně. Zatím mám kliku a měl jsem vždycky po boku super parťáky. Mého bratra Romika, moc dobrého kamaráda Matěje a teď Jirku Cmunta. Prostě sem za ním jednou přišel do baru kde pracoval a promarňoval svůj talent a řekl mu, že mi musí pomoc a že s ním chci pracovat. No a bylo. Jiříku díky za vše. No a samozřejmě máme i třetího v produkci, většinou nás doplňuje slečna a letos to byla Zuzka neboli ZUtra. Hodně v pohodě holka, té taky posílám velké díky. Ty vole, já bych pořád jen děkoval, haha.

*Otázka na závěr, Kde se vidíš za deset let a co bys chtěl dělat? Vím, že hodně mluvíš o svém milovaném divadle. A co by sis přál do budoucna? *
Za deset let budu asi primátor a budu mít farmu se zvířaty a kus své půdy s lesem. Jo a divadlo? To je moje životní láska, moc rád bych se vrátil. Uvidíme. A co bych si přál? Přál bych si zarepovat s Vladimirem 518!

Poslední věc, která by mě zajímala – letos jsi mi přidělil v rámci Signal Festivalu 2019 jednu lokaci, konkrétně šlo prý podle ostatních o “trafiku”. Řekneš mi k tomu něco?
Projekt od Memo Akten, který jsi měl na starost v Muzeu hudby byl bezpochyby jeden z highlightů letošního festivalu. Každý den se na téhle lokaci “protočilo” asi 3 až 4 tisíce lidí, to mluví za vše. Memo je uznávaný světový umělec a ty jsi to dal jako sklenku vína. Prostě zase musím poděkovat.