Ultrazvuk: Nastala výměna generací rapu. Staré psy už nezměníš

Po singlu Tváre slobody jste letos vytvořili společný projekt, vyšel vám vinyl Ultrazvuk. Kdo z vás přišel s nápadem na spolupráci jako první?
Tono: Já Trosky poslouchal už jako kluk na základní škole. Potom jsem sám začal rapovat a po letech jsme si k sobě našli cestu, zjistili, že smýšlíme podobně, a Branči mě před dvěma roky vzal jako hosta na tour Domáce potreby. Tam padl i návrh na spolupráci, chtěli jsme vyzkoušet pár singlů a dělalo se nám spolu tak dobře, že z toho vzešlo celé album a společný projekt.

Kdo dal vašemu projektu jméno?
Tono: Daly se hlavy dohromady, na výběr bylo hodně možností, a nakonec to padlo na Ultrazvuk. Braňovi ze začátku možná nepřišel tak úderný jako ostatní názvy, ale já jsem velmi spokojený.

S jakými ohlasy na album jste se setkali od vašich kolegů z rapové scény?
Tono: Převažují pozitivní, ať už potkám fanoušky, nebo kolegy, s projektem jsou spokojení a líbí se jim, že se liší. Objevily se i nějaké negativní reakce, ale s tím se počítá a je to v pořádku.
Vec: Já jsem rád, že náš projekt oslovil i lidi, co se běžně k hip hopu nehlásí, respektive nejsou striktní hiphopeři. I na albu se objevily nějaké žánrové přesahy, takže jsme si, chtě nechtě, sami našli cestu i k jinému publiku. Má to silný zvuk a tracky s hitovými ambicemi. Na třech věcech máme zpěvačky a z rapové scény jsme přizvali jen několik hostů, zbytek prostoru jsme si nechali pro sebe a tak je to podle mě správně.

Bylo těžké zvyknout si na práci ve dvou?
Vec: Tono na to možná byl zvyklý víc. Já dělal většinou sólo věci a trvalo mi déle přenastavit si to v hlavě.
Tono: Ano, díky Grammo Rokkaz to pro mě nebylo nic nového, vystupovali jsme i v šestici. První koncerty byly rozpačitější, ale postupně jsme se dopracovali k tomu, že se i dobře bavíme a často fungujeme i bez verbální domluvy.
Vec: Sa to utriaslo. Víte, co to ve slovenštině znamená? Že si to sedlo.

Takže to vidíte i na další pokračování? Nebo jste momentálně spokojení s tím, jak lidi reagují, a budoucnost ještě neřešíte?
Vec: Myslím si, že na to, abychom plánovali další vydání, je ještě moc brzy. A ještě k tomu každý máme své kariéry a svoje sólové ambice…
Tono: Já bych se nezlobil, kdybychom v budoucnosti nahráli něco nového, momentálně ale koncertujeme s tímto projektem a uvidíme, co bude dál.

Na internetu se objevily reakce, že jste na tohle staří. Řekl vám tohle někdo i do očí?
Vec: Mně je ještě o deset let víc než Tonovi, takže se tomu asi nevyhnu. Samozřejmě, jsou to narážky malých fakanů, kteří tohle vytáhnou, když už nemají argumenty. Každý má právo na názor a stejně jako oni si můžou myslet, že jsem na to starý, tak já si můžu myslet, že jsou to sopláci moc mladí na to, aby něčemu rozuměli.

V dnešní době se mladší ročníky často věnují více trapu a podobným stylům. Jak se na tenhle druh hudby díváte vy?
Tono: Mě trapový zvuk zasáhl jenom okrajově, neujíždím si na něm. Našlo se i pár trapových věcí, které poslouchám, ale oproti zbytku oblíbené hudby je to neporovnatelně málo.
Vec: I v trapu lze občas najít překvapivé momenty a právě ty mě baví. Trap se kombinuje i s reggae, záleží jen na tom, jestli má člověk rád zvuk osm set osmičky, drumové mašiny, na které to celé stojí. Nastala výměna generací a s tím se člověk musí smířit. Nemůžete se divit, když do toho staří psi nenaskočí tak, jako kdyby jim bylo dvacet let. Vyrůstali jsme na jiném zvuku, který máme zapsaný v srdcích, a už nás nezměníš. V DJ setu tu a tam nějaký trap zahraju a určité prvky se pro osvěžení najdou i v naší tvorbě s Tonem.

K albu jste vydali i několik klipů. V tom k tracjz Majitelia hry se objevilo i několik známých slovenských hereček. Oslovili jste je sami, nebo to byl nápad někoho jiného?
Tono: No, to je tajné.
Vec: Haha, bylo to zásluhou režiséra Jura Bartoša. Jeho partnerkou je herečka Zuza Porubjaková, která se v klipu taky objevila. Počítali jsme ještě s dalšími třemi jejími kolegyněmi. A když se baby v divadle dozvěděly, že se něco jde točit, samozřejmě nastala řetězová reakce. Ve výsledku to dopadlo tak, že několik lidí bylo naštvaných, protože se tam neobjevili. Kdybychom to celé platili, tak by se to prodražilo snad desetinásobně, už takhle šlo o náš nejdražší klip.

Jak jste se v těch retro oblečcích cítili vy?
Tono: Mně chvíli trvalo, než jsem si na to zvykl, ale pak už to šlo samo. Ještě nesmíme zapomenout, že se ve videu kromě herců objevil i Laci Strike a Street Dance Academy, šikovní tanečníci, kteří nám pomohli. Na taneční scéně mě baví, že je víc soudržná než ta rapová.
Myslím, že i na taneční scéně panuje velká soutěživost.
Tono: Ano, ale po tanečním battlu si všichni potřesou rukama, obejmou se, to se po rapovém battlu nestává.

Vy osobně jste se někdy freestyle battlu účastnili?
Tono: Ne. Občas si dám freestyle v autě nebo když dělám na textu, ale veřejně asi nikdy.
Vec: Já taky. Nejsem freestyler, protože vždy po čtvrtém nebo pátém rýmu začnu moc přemýšlet, zaseknu se a nejde to dál.
Braňo, vy už máte rodinu, jak se vám daří skloubit hudební život s tím rodinným? Už to asi nejsou takové party, jako bývaly?
Vec: Samozřejmě, těším se domů na malého, včera jsem například končil o hodinu dřív než Tono. Nejsem už tak zběsilý a nezůstávám na party za každou cenu do šesté, abych zavřel klub. Na to jsou tu mladší a svěžejší kluci.