Michal Suchánek: Photoshop forever! Nikdy nepřestávám kreslit
Máme pro vás další díl naší pravidelné sérii rozhovorů #BLAF s předními českými umělci. Na sadu rychlých otázek tentokrát odpovídal ilustrátor, komiksový autor a koncept designer Michal Suchánek.
Analog nebo digitál?
V současný době už jenom digitál. Je to pro mě pohodlnější a rychlejší.
Štětec nebo stylus?
Stylus.
Fixa nebo tužka?
V tomhle případě se nedokážu jednoznačně rozhodnout. Když uteču směrem k analogu, beru oboje.
Papír nebo grafický tablet?
Pokud jde o práci, tak určitě tablet. Poznámky a nápady si ale dělám po staru na papír.
Skicák nebo halda papírů?
Velká hromada papírů! Skicák jsem, nevím proč, nebyl nikdy schopnej použít.
Photoshop nebo Ilustrator?
Photoshop forever. Absolutní většinu mojí práce tvoří bitmapová grafika a pokud je to jen trochu možný, Illustratoru se vyhýbám.
Freelancer nebo zaměstnanec?
Jsem vlastně podivný mix obojího. Důležitý je, abych mohl dělat to, co mě baví. Na tom pracovně-právním vztahu už mi tolik nezáleží.
Jak bys pojmenoval svů styl tvorby?
Já mám vlastně dva styly! První styl je čistý komiks a ten druhý klasická ilustrace.
Kde je tvoje pracovní místo?
Kdekoliv je potřeba. Pak přijedu domů a makám dál doma.
Jak odpočíváš?
Odpočívám na baru, v posteli a nebo u Playstationu.
První práce?
První peníze za obrázek jsem dostal už někdy na základce. Pokud se ptáš na první zaměstnání, tak to byla nejspíš pozice výtvarníka v Laboratoři biokybernetiky a počítačové podpory výuky na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Zní to děsně cool, ale v praxi jsem jen kreslil lidskou anatomii pro mladý mediky.
Projekt, který se hodně nepovedl?
Hmm, nepovedlo se víc věcí, ale vyloženej průšvih asi (zatím) nemám.
Projekt, který se podařil nebo tě hodně naučil a jsi na něj pyšný?
Dá se říct, že každý nový projekt mě něco naučí. Největší škola byl ale můj komiks, který jsem nakreslil v podstatě třikrát, než jsem s ním byl spokojenej. A víš, co je vtipný? Dneska bych ho stejně udělal jinak.
Kde hledáš inspiraci?
Tohle bude znít jako otřepaný umělecký klišé, ale je to tak. Inspirace je zkrátka všude kolem. A pak taky na těch internetech.
Co posloucháš když pracuješ?
Výběr hudby je většinou podřízený momentální náladě, nevyhýbám se ničemu. V poslední době ale převládají nejrůznější podcasty a soundtracky.
Kdy nastala chvilka, kdy ti došlo, že se tímhle budeš živit?
Já si vlastně nikdy nepřipustil, že by to mohlo být jinak. Kreslím od chvíle, kdy jsem byl schopný udržet tužku v ruce.
První věc, kterou ráno uděláš?
Vypnu budík.
Poslední věc, kterou v noci uděláš?
Zapnu budík. Jinak bych byl schopnej prospat celej den.
Jméno finálního souboru?
Doby, kdy jsem soubory pojmenovával stylem “tyvolealeteduzvaznekurvafinal8.psd” jsou naštěstí pryč, a nový verze už jenom čísluji.
Jaké komiksy, filmy, výstavy nebo ilustrátoři tě v poslední době baví?
Z poslední doby? Teď jsem dokoukal seriál The Boys na motivy stejnojmennného komiksu od Gartha Ennise. Oproti předloze je to samozřejmě trochu vyměklý, ale i tak to, myslím, stojí za to. Druhá řada je na cestě!
A které jsou pro tebe naprosto zásadní?
Tohle se hodně mění spolu s věkem. Když jsem byl malej kluk, zásadním autorem se pro mě stal Zdeněk Burian. O pár let později ho vystřídal Paul Bonner, pak Simon Bisley. Vzpomínám na H.R. Gigera, po něm přišel Moebius. Mohl bych stejným způsobem jmenovat i režiséry nebo hudební kapely… Těch autorů, kteří mě nějakým způsobem ovlivnili, bylo napříč lety vážně hodně. Jednoho asi nedokážu vypíchnout.
Jak sám sebe zlepšuješ a posouváš dál?
Prostě nepřestávám kreslit.
Tetování máš?
Ne, ale za to mám fakt parádní jizvu na pravý ruce, od loktu až po rameno.
Tvoje forma prokrastinace?
Prokrastinuju na baru, v posteli a nebo u Playstationu.
Na čem teď pracuješ?
Vždycky dělám na několika projektech najednou. Teď je to třeba hra na mobily, knižní ilustrace, příprava výstavy. O těch nejlepších věcech, ale zatím bohužel mluvit nemůžu.
