Létající vlaky? Francie v 60. letech chystala dopravní revoluci
Mělo jít o dopravní revoluci. Nakonec však pozoruhodný projekt Aérotrain upadl v zapomnění. Jaký je příběh futuristických vlaků francouzského génia Jeana Bertina?
První poválečné dekády v západní Evropě se staly obdobím razantního technologického růstu. Kromě rostoucího využití atomové energie či zrození legendárního nadzvukového letounu Concorde vznikla celá řada alternativních projektů, které upadly v zapomnění. Jedním z nich je Aérotrain.
Počátek šedesátých let se nesl v duchu otázky rychlé a efektivní dopravy na středně dlouhé vzdálenosti napříč starým kontinentem. Letecká doprava byla stále nákladnou a doprava železniční zůstávala oproti té letecké značně zdlouhavou záležitostí. S řešením však přišel francouzský konstruktér Jean Bertin.
Jean Bertin prezentuje koncept dopravního prostředku Aérotrain, Foto: Pinterest
Zatímco v Británii probíhaly experimenty se vznášedly, Bertin přišel s využitím vzduchového polštáře na železnici. Jeho projekt dostal název Aérotrain. Princip spočíval v jedné vodící kolejnici s profilem obráceného písmene T, která procházela celou soupravou. Do prostoru mezi pohybujícím se Aérotrainem a vodící kolejnicí byl pohybem soupravy za podpory kompresorů vháněn vzduch. Tím vznikal dostatečný vzduchový polštář. Aérotrain se tak mohl pohybovat s nulovým třením několik milimetrů nad povrchem, což výrazně zvyšovalo jeho rychlost a efektivitu.
První model tohoto dopravního systému odprezentoval Jean Bertin zástupcům francouzských drah v roce 1963. Ti byli z nové koncepce dopravy natolik nadšeni, že již v roce 1966 za finanční podpory francouzské vlády poblíž obce Gometz-le Châtel slavnostně otevřeli necelých sedm kilometrů dlouhý testovací okruh pro Aérotrainy.
První zkušební prototyp Aérotrain 01, Foto: Pinterest
Na nové trati se začalo s testy prototypů Aérotrain 01 a 02. První z nich svými rozměry připomínal dobový aerodynamický autobus a ten druhý velmi futuristický osobní automobil. Oba byly osazeny raketovými motory a hned v úvodu testů zdolali rychlost 200 km/h, což byla pro tehdejší konvenční vlaky těžko dosažitelná meta.
Francouzská vláda tak zahájila výstavbu 18 kilometrů dlouhého testovacího úseku mezi městy Assas a Saran, která se měla později stát součástí připravované linkové trati Aérotrainu mezi Paříží a Orléans.
Nový úsek vznikl deset metrů nad zemí a byl otevřen v roce 1969. Vybaven byl plošinami pro otáčení Aérotrainu i halou pro výstup a nástup cestujících. Konstruován byl pro rychlost 400 km/h a testoval se zde nový Aérotrain I80.
Aérotrain I80, Foto: Aerotrain.fr
Ten byl poháněn dvěma turbínovými motory Turbomeca, které se staraly o generování výkonu pro obří vrtuli RATIER na zádi. Futuristický stroj byl schopen velmi pohodlné a tiché přepravy osmdesáti cestujících při nízkých ekonomických nákladech a měl být předobrazem pro sériovou podobu Aérotrainu.
Kromě prototypu I80 vznikl ve stejném roce ještě menší elektrický koncept S44, jenž byl zamýšlen pro využití v efektivní příměstské dopravě. Posledním testovaným prototypem se stala malá experimentální kabina Tridim určená pouze pro testy manévrovatelnosti a elektrického pohonu.
Aérotrain sliboval pohodlnou přepravu osmdesáti pasažérů, Foto: Aerotrain.fr
Připomínkou celého projektu, který měl představovat dopravní revoluci, je hudební klip L’Aérotrain od uskupení Exsonvaldes.
I přes velmi pozitivní ohlasy a působivé jízdní výkony však Aérotrain těsně před oficiálním uvedením do provozu dostal červenou. Prototypy sice postupně zvládaly rychlost blížící se až 500 km/h, avšak několik okolností dokončení projektu, který lze považovat za pomyslného předchůdce Hyperloopu, nepřálo.
První z nich byla náhlá smrt zakladatele myšlenky Aérotrainu Jeana Bertina, jehož zapálení a motivace byla jasnou vzpruhou celého týmu. Dalším významným faktorem se stala ropná krize, se kterou nikdo nepočítal. To nenahrávalo využití tryskových motorů. Největším problémem však byla chybějící infrastruktura. Tratě pro Aérotrain nebyly kompatibilní s klasickou železnicí a muselo by tak dojít k jejich masivní výstavbě, což se však nezamlouvalo nové francouzské vládě. Ta celý projekt těsně před dokončením pro vysoké náklady zatrhla.
Ostatky projektu Aerotrain, Foto: Aerotrain.fr
Byť byl Aérotrain jednoznačně velmi nadčasový a revoluční způsob dopravy s velmi působivými jízdními výkony, do dnešních dní po něm zůstaly pouze torza testovacích okruhů a pětice prototypů, z nichž dva zapálili vandalové. Roli Aérotrainu nakonec na francouzské železnici zastaly rychlovlaky TGV. Jejich jízdní vlastnosti se však revolučnímu Aérotrainu vyrovnaly až na přelomu osmdesátých a devadesátých let.
