První recenze Debutu! PSH se na nové desce vykašlali úplně na všechno
Přinášíme vám úplně první recenzi očekávaného nového alba PSH, která vznikla pro hudební magazín Headliner. Release party Debutu se koná už dnes v 16 hodin v prostoru Garage Store na Letné. #PSHDEBUT
Čtvrtá deska legend českého rapu vznikala podle hesla Ber nebo nech bejt. PSH se na ní nesnaží vůbec o nic. Debut v sobě má svobodu i bezprostřednost jejich prvních demokazet. „Já bych ten začátek úplně nepromakával, a proto vám přeju dobrý den,“ otvírá novou desku bez jakékoli stylizace nebo rytmizování Vladimir 518. V ozvěně se ozve Orion rapující kus textu z dávné demokazety Párátka adventní expresní lyrici, která vyšla někdy v roce 1993: „Já jsem malý nigga a nemám kde spát, a tak kouřím crack a hledám lepenkovou krabici.“ Velmi výstižně tak uvozují nahrávku, na které ambice, honění trendů stejně jako marné pokusy o stíhání vlastního stínu vyměnili za autenticitu chlapů, kteří už mají něco za sebou.
Na scéně jsou už dlouho a dospěli do fáze, kdy je jim jedno, co si o nich kdo myslí. „Moje role je už nemít role,“ rapuje Vladimir výstižně. Dalo by se to brát jako opožděná reakce na medializovaný rozkol, který před dvěma lety nastal v jeho vydavatelství Bigg Boss. Ale začátky toho procesu byly už předtím dobře slyšet na jeho poslední sólové desce Ultra! Ultra!, která se možná i proto dočkala velmi rozporuplného přijetí včetně hysterických reakcí na hraně iracionálního odmítání. Ultra! Ultra! byl do značné míry nekontrolovaný a těžko skousnutelný tok myšlenek a vnitřního přemýšlení sám o sobě. Vladimir se tou deskou možná vědomě a možná nevědomky odstřihával od vlastního mediálního a fanouškovského obrazu, který za ta léta pomáhal sám vytvářet.
A v sejmutí a rozbití vlastních okovů tkví také kouzlo Debutu. Na prvním albu Repertoár se PSH povedlo na dlouhá léta definovat pravidla žánru v regionu. Na Rap N’ Roll deklarovali, že si budou dělat věci po svém a navzdory očekáváním. Epilog byl velká a nejvíc přístupná deska plná hitů, silných a dnes už zlidovělých hlášek a refrénů. A Debut je hned v několika momentech přátelským zamáváním fanouškům, kteří jsou s PSH od začátku. A taky suchým konstatováním, že tahle skvadra nemá zapotřebí s někým soutěžit a poměřovat se, kdo líp zkopíruje nějaké trendy. Někdejší člen Bigg Boss smečky Hugo Toxxx pár dní před Debutem vydal singl, v němž tvrdí „nikdo z mý generace není fresh jako já“ a rapuje o patnáctiletých kamarádech, se kterými je na stejné vlně.
PSH je takovýhle svět úplně ukradený. „Miluju new school i rap postaru,“ poznamenává Orion hned na začátku desky. A ukazuje to i v praxi. Když v tracku Co si čekal spustí: „Tónda Panénka, pózvedni sklénku, co Čech to penálta, já miluju Bohémku,“ jistě tím vzbudí nějaké rozpaky a nepochopení. Ale tímhle drážděním a posouváním stylu na hranici parodie byl jeho rap zajímavý a osobitý už před lety, kdy si prznění jazyka a dikce vybudoval pozici jednoho z nejlepších komediantů tuzemské rapové scény dávno před tím, než přišel trap s přehazováním přízvuků češtině navzdory. Na Debutu si s výrazem hraje víc než kdy dřív a s přehledem zvládá spoustu poloh, dokonce včetně několika pokusů o zpěv.
PSH se posouvání rapu na Debutu obecně dopouští hodně. Jen to většinou dělají úplně jiným směrem, než je právě v módě. Výmluvné je, že ty nejzajímavější hosty si nepřizvali z rapové scény. V Role X do netradičního píšťalového beatu zpívá slovenská zpěvačka Katarzia, silný text skladby Low Budget, který je perfektním výsměchem všem namistrovaným rapovým textům o penězích, tu dvě a půl minuty svým neodolatelným způsobem rozebírá Petr Čtvrtníček. V Acid Ego se rozpouští 7krát3 a závěrečnou volovinu Debut po svém przní Bert & Friends. To jsou momenty, kterým současné hiphopové publikum nebude vůbec rozumět. Ale znovu platí, že PSH je to jedno. Užívají si to evidentně se stejně čirou radostí a zaujetím, jako když na začátku devadesátých let Orion s Shitnessem nahrávali první kazety.
Debut není nijak zvlášť hitová deska na první poslech. Realita, kterou Vladimir 518, Orion a Mike Trafik prožívají, už logicky dávno není stejná ani podobná té, ve které žijí jejich posluchači. Když řeší svoje stárnutí v rapu, svoji roli na scéně a zážitky z koncertů, míra ztotožnění vázne. Je to jenom jejich svět, kterým se řítí často ve zběsilých otáčkách plných drog a rokenrolu. Hudebně umí být na desce velmi syroví, textově plní ironie, cynismu a nadhledu, který na posluchače klade jisté nároky, a taky trochu užvanění. Skladbu Mám přesah zakončují frenetickým vyřváváním: „Všichni spolu v klubu stojej frontu na hajzl!“ a zní u toho, jako by za zády mnohem radši měli plnou rockovou kapelu než dýdžeje. I tak vypadá bezprostřednost Debutu, na kterém se PSH rozhodli poctivě dělat všechno, co je napadne a ničemu se nepřizpůsobovat, protože od debutu obyčejně nikdo nic nečeká.
Nejsilnější momenty jsou ale přirozeně ty nejsrozumitelnější, do kterých prosakuje nostalgie a oldschool přístup ke skládání beatů i textů. Wichovy Pěsti ve tmě s vysamplovaným pianem i saxofonem nebo Trafikovy Bony a klid jsou nejsilnějšími skladbami právě kvůli tomu, že Vladimír s Orionem berou posluchače zpátky do devadesátých let a přesvědčivě a bez sebevykrádání rapují o tom, co formovalo jejich vlastní legendu. „Furt z toho čerpám, jak studna do dna,“ rapuje Vladimir. Hodně se toho časem změnilo, ale v jádru PSH zůstávají stejně chytří a přitom primitivní, jako vždycky byli. Tomu už fanoušci rozumět budou.
Debut není deska, která by vstoupila do historie nebo se snažila někam posunovat rapovou hru. PSH se na ní představují jako parta, která toho má dost za sebou, dobře zná svůj styl, přednosti i limity a ještě si chce něco užít bez ohledu na módu, trendy a zbytek světa. Když z desky zazní: „Štěstí je, že jsem ztratil svůj strach,“ je dobře patrné, že nejsilnější zbraní PSH zůstává i po víc než dvou dekádách především jejich autenticita, obyčejnost a uvěřitelnost.
