Slap! Chance the Rapper namočil rodinné portréty do láskové marmelády

Pořád ještě mám v živé paměti den, kdy jsem četl rozhovor, v kterém Chance rozebíral vliv drog na název a obsah jeho druhého studiového mixtapu Acid Rap. Bavíme se o době před masovou glorifikací všeho, co se dá použít k rekreační adjustaci lidské mysli, takže představa, že rap může vznikat za přítomnosti LSD, pro mě byla umrtvující. Tss, taková nerozvážnost a ledabylost.

Od té doby tenhle šestadvacetiletý rodák z větrného města ušel kus cesty, během níž si kromě dalších x hudebních zářezů připsal pomocí třech sošek gramofonu titul komerčně nejúspěšnějšího světového nezávisláka, oženil se a stal se otcem. A po tom všem, po sedmi letech, se konečně rozhodl dát světu oficiální debut – 22 rodinných portrétů namočených v láskové marmeládě tak hluboko, že si z toho dělá srandu celý Twitter. A kdo jiný umí hudbu hodnotit s krutou spravedlností lépe než humor anonymního internetu.

V roce 2019 už v rozhovorech Chance the Rapper nemluví o inspirativních účincích neexistujících fraktálů. Místo toho se zasnívá nad myšlenkou, která ho dohnala k zhudebnění jeho vlastní svatby. Odtud tedy i nápaditý název desky. Jenže když se v romantickém patosu koupete celých dlouhých 80 minut, dojde vám, jak snadno se banální koncept může rozpadnout na 22 lehce oddělitelných písniček, během kterých budete prosit, aby je kromě svatby ovlivnily také zásnuby, líbánky, manželská krize a rozvod.

Nejde o to, že by Chance nedokázal skladby naplňovat svým pro tuhle dobu nadměrně inteligentním, hravým a charakteristickým obsahem, jen se tak děje skrze stěny dogmatického tunelu, do kterého sebe, svojí rodinu a svého boha uzavřel před světem.

A to se potom bavíme o monotónnosti i přesto, že stylově se na The Big Day s velikou funkčností otáčí všechno, co žánr až po současnost nabízí. Děje se tak z části proto, že Chance coby eklektický duch exekutivní produkce bdí nad každou jednou skladbou téhle desky, částečně jde také o specifický výběr pro žánr nespecifických hostů, kteří svou hrstkou dokáží změnit barevný tón skladby, na které se ocitnou.

Seznam cestuje od starých kolegů (Gucci Mane, Niki Minaj) a aktuálně atraktivních kolegů (DaBaby, MadeinTYO), přes mutižánrovou a mezigenerační směsku sólo zpěváků (Shawn Mendez, John Legend, Randy Newman) až po WTF hosty typu CocoRosie nebo Ben Gibbard (Death Cab for Cutie).

V dnešní době se jen tak nestane, aby tomuhle “post-starý Kanye” rapperovi někdo odpáral nášivku jednoho z nejnadanějších jmen v moři nudných stejněznějících lil cokoliů, neznamená to ale, že od něj svět jako oficiálně první dlouhohrající desku chtěl zrovna tohle. Lehká matematika – magie, vzniklá neslučitelným křížením hravé dětinskosti s dospěláckou pragmatičností, prodává víc než samotné dospěláctví. Lichotkou může být Chancovi snad to, že laťku si takhle vysoko nastavil sám.