Idea: Nový rap? To je často obal bez obsahu

Vedle vydávání sólových věcí máte tendence zakládat další projekty jako třeba IF s DJ Fattem nebo BoyBand s kolegou z labelu Boy Wonderem. Kde se ve vás bere ta potřeba?
Je to jako když má člověk tři různé kamarády. Jeden je abstinent, tak spolu nejdete do baru, další má rád fotbal a nesnáší zimní sporty, které má zase rád ten poslední. Takže chci dělat svoji tvorbu tak, abych se v ní cítil dobře a přirozeně. Proto se k ní snažím přistupovat hodně intuitivně, rozlišovat, jestli mi beaty sednou na sólové EP nebo třeba na projekt s Wonderem. Na druhou stranu ale umím najednou pracovat na více věcech, být rozpolcený, ale přitom soustředěný. Priorita je pro mě vždycky naprosto všechno, co dělám.

Tempo je ale zatím teprve druhá sólová deska. Ve srovnání s šesti alby s IF to vypadá, jako kdyby samostatná tvorba byla až na druhé koleji…
Ona je to sice druhá sólovka, ale vlastně ne tak docela. Můj srdcový projekt IF jsem totiž já sám v rámci textů plus Fatte jako producent. Právě našim zatím posledním společným deskám, RAP a Stop Play, kladu největší relevanci v celé kariéře. Měli jsme tehdy totiž s IF asi čtyřletou pauzu. Já se během ní hudebně vzdělával, poslouchal spoustu nové muziky a přinesl hodně nápadů. Když pak těsně před Hip Hop Kempem vyšla deska RAP, byla jí plná scéna, plné backstage, všichni ji cenili. Lidi bavilo, že jsme se vrátili s něčím neoposlouchaným, co ale zní trošku jako starý boom bap. Začala pro mě nová éra, a i když nelituju ničeho, co jsem udělal do roku 2015, tahle deska pro mě byla tak přelomová, že když se mě někdo zeptá, kdy to pro mě začalo mít po hudební stránce smysl, je to přesně tohle období. Nejzásadnějším albem ale pro mě bude právě Tempo, kvůli jeho zvuku, kvůli směru, kterým se vydává, a kvůli poselství, že se nemusí dělat jen spousta zbytečných věcí bez konceptu, ať už hudebního, nebo vizuálního. Řekl jsem si, že když do někoho prudím, že to dělá blbě, musím sám vytvořit něco skvělého. Asi proto album trvalo tak dlouho a poslední tři měsíce mě dennodenně přepadal pocit, že už je to snad věčnost, co jsem něco vydal.

Přitom vám loni vám vyšlo album Dropbox, co jste udělal s Matysem a Prezidentem Lourajderem, labelová deska Akta X, letos už máte za sebou EP O rakvích a lidech, a navíc dál chrlíte podcasty Ideas s rozhovory se zajímavými osobnostmi.
Je pravda, že pracuju na hodně věcech. Já si totiž myslím, že si nikdo neuvědomí, kolik toho vlastně dělá, až do doby, než mu to několik lidí nezávisle na sobě řekne. Jelikož miluju rozhovory, tak si těmi podcasty tak trošku plním sny. Neberu to vlastně ani jako práci, nijak se nepřipravuju, jen přijdu do studia a zmáčknu record. Baví mě nezávislost, nikdo mi neříká, kdy je musím vydat, ani mě nikdo neprudí, koho si zvu. Dneska jsem třeba vypustil rozhovor s youtuberem Selassiem, což je pro mě úplně cizí svět, včera u mě zase byla výborná Katarzia. Je radost, když se mi někdo líbí hudebně a pak během povídání zjistím, že mě vlastně hodně baví i jako člověk. Ale samozřejmě se mi stal už i opak, třeba když někdo, koho mám rád jako umělce, podpoří Trumpa a Babiše.

A neodepíše se ten člověk u vás podvědomě?
To asi záleží na okolnostech. Musím ale říct, že mě možná ještě víc vadí, když si někdo sere do huby. Třeba když se někdo prezentuje jako vegan a bůhví co ještě a potom jde a udělá reklamu na Sprite. Já miluju vyhraněnost, konzistenci a dotažené argumenty. Se vším respektem jsem třeba teď nepochopil reklamu na OMV od Bena Cristovaa, i když ho fakt uznávám za to, jakou má neskutečnou energii dělat věci a „vyhrávat“ v nich. Vlastně se mi příčí ta zaprodanost, která ale vyústila v to, že si konečně vegani můžou dát sendvič na pumpách.

Všimla jsem si, že vám hodně vadí, že se na rapové scéně v dnešní době kouká víc na obal než na obsah, což často zmiňujete. Máte na mysli někoho konkrétního?
Tenhle problém se objevuje v celé hudební scéně, v marketingu, prostě všude. Obal bez obsahu má spousta nového rapu. Třeba Tekashi69 je přesně ksicht, co si člověk zapamatuje, ale jeho hudba mu nic nedá. Když tak přemýšlím, tak mi vlastně nenapadne ani jedna věc, která by v poslední době vznikla, a já si řekl: „Ty krávo, to je skvělej produkt.“

Pak je možná hodně smutné, že právě podobné šílenosti bez sdělení mají milionová zhlédnutí, zatímco kvalitní hudba se často přechází bez většího povšimnutí, nemyslíte?
Mně jsou třeba views úplně jedno právě proto, že vím, že se od jejich počtu rozhodně neodvíjí kvalita. Třeba v The Roots, jedné z největších legend rapu, je MC. Jmenuje se Black Thought, je brilantní lyrik, má přesah, ale pokud vystupuje sám za sebe, nikdo ho nezná a má v podstatě jen zlomek zhlédnutí, co The Roots. A The Roots zase jen zlomek z toho, co má třeba Kendrick Lamar. Navíc si myslím, že masa nemá vkus, že tam není prostor pro vlastní názor. Já osobně jsem tedy radši, když mi někdo napíše dlouhý příspěvek do zprávy, kde třeba nakonec vystihne moji tvorbu i líp než já v rozhovoru. Jediná věc, co mě trošku mrzí, je, že se třeba nějaký můj projekt nedostane k tolika lidem, co bych chtěl.

Velkou zásluhu na nadčasovém zvuku novinky má asi i slovenský producent FVLCRVM, viďte?
Určitě. FVLCRVM je génius. Věděli jsme o sobě dlouhou dobu, a když mi pak jednou poslal beat k Free Wifi, což je vlastně jeden z nejtěžších beatů desky, přišlo mi to jako naprostá bomba. Nakonec má FVLCRVM na albu asi sedmdesát procent věcí a musím říct, že mi dost pomohl. Celá deska je hodně o důvěře, chtění se posunout a nenudit sám sebe. Prostě definice toho, jak má znít progres, tedy alespoň podle mě. Když ji poprvé slyšela moje přítelkyně, řekla, že je to klubový sound s názorem, někomu zase připadá hodně temná, já ji spíš vnímám jako dynamickou. Je tam třeba track Parket, kdy je první sloka unavená, druhá zase rychlá. Nesnažím se exhibovat v beatech, ale spíš s nimi dělat interní rozhovory.

Kromě něj se na zvuku podílel i Jimmy Pé. Vsadit na jejich beaty je určitě progresivní, ale i celkem odvážný a riskantní krok. Co byl impuls pro vykročení z komfortní zóny prodejní jistoty?
Já jsem začal Tempo dělat dřív než třeba Tyler, The Creator album Igor. No a společný jmenovatel těch dvou věcí je nuda. Začal jsem se totiž nudit, protože jsme se v rapu dostali do pozice, kdy si vybereš beat, dáš dohromady text, kterej nenapíšeš blbě, protože po letech už to prostě nejde, nenarapuješ to hůř než dřív, uděláš album, kde bude třináct písniček, pojedeš s ním rok a půl po koncertech a pak jdeš na další. A já si řekl dost, protože pro mě byla deska Stop Play od IF tak silná, že už prostě nebylo možné udělat jenom další obyčejné album. No a v době, kdy spousta lidí ignoruje starý sound jako boombap a druhá skupina má zase problém s tím novým, jako je třeba trap, já chtěl vytvořit něco nového, fresh s velkou dynamikou. Šlo mi o to, aby byly tracky udělané v roce 2017 na správném místě i v roce 2025, protože nadčasovost je klíč. Proto se zvolil i nadčasový font a celkově přístup k vizuální identitě.