Slap! Skepta naštěstí zůstává neposkvrněný mainstreamovými ambicemi
Jednočlenná armáda Skepta, který před třemi lety vrátil špendlík grimu na světovou mapu, přidává do své diskografie snadno zapomenutelnou výpověď dospělého rappera.
Uplynuly tři roky od vydání Konnichiwa. Od alba, které opět dokázalo nalákat na grime širší publikum. Něco podobného se před lety úspěšně dařilo londýnské vlně MCs, které velel Dizzee Rascal. Za mořem se tehdy konečně naučili, že v Evropě tahle kombinace ulicemi metropole inspirovaného rapu a uptempo beatů vůbec existuje.
Vzhledem k věku a letech strávených v hudebním průmyslu by bylo asi trochu mimo psát o Skeptovi jako o navazující generaci. Jde ale o to, že právě díky jeho cenami ověšenému albu dostal grime opět spotlight, který si zaslouží.
S geografickým rozšířením ušní poptávky narostla i nabídka, a tak má spousta mladých hráčů najednou k dispozici o něco více prostoru, aby mohli do světa křičet svoje jméno. A poslední roky křičel jen málokdo víc než Skepta. Od featů na deskách amerických velikánů přes headlinování obřích festivalů, navrhování kolekce oblečení až po obálky předních světových lifestylových magazínů.
Po dlouhé cestě, která vedla přes samý vrchol grimu ještě o něco málo dál, zní tenhle sen o světové rap star jako zasloužená pozice, rozhodně ne laciné zaprodání se. Nyní, o tři roky později, musí Skepta hlavně nově dobytému publiku dokázat, proč není pouze tím zámořským hostem na deskách Drakea a A$AP Rockyho.
Ignorance is Bliss naštěstí zůstává neposkvrněné mainstreamovými ambicemi. Stejně jako většina grime desek je více sdělovacím prostředkem než nablýskanou přehlídkou audio-kreativity. To bylo ostatně to, co jeho předchozí album dělalo tím, čím je. Na rozdíl od něj zde ale chybí nějaké příběhové lepidlo.
Na 41 minut dlouhé stopáži točí Skepta libovolně kolotočem témat, která mají společnou jinou věc. Dozrálý pohled dospělého muže. Na rasismus, politiku, život hudebníka a milostné eskapády se ve 36 letech kouká už přece jenom trochu více bez předsudků a nová doba rapu, který neodsuzuje žádné emoce, mu v tomhle ohledu dává příležitost být otevřený jak nikdy.
Coby beatmaker Skepta v podstatě nepřekvapuje. Zručným producentem bezpochyby je, a ačkoli tenhle DIY přístup k deskám dělá z jeho tvorby na první pohled kompaktní produkt jednoho jediného muže, stačí jeden poslech Glow in the Dark, kterou jako jedinou z celého alba produkoval někdo jiný, a je vám jasné, jak velký rozdíl je mezi kreativním beatem a účelovou samohrajkou.
No Sleep je pak vyloženě ukázkovým případem, jak využít tři looplé stopy k týrání posluchačova ucha. Same Old Story je na druhou stranu svěží reminiscencí grime tvorby období raných Roll Deep. Ačkoli Ignorance is Bliss není zdaleka tím albem, k němuž se budete vracet tak často jako ke Konnichiwa, stále bude mít ve Skeptově diskografii pevně dané místo hlavně díky výpovědní hodnotě stadia, ve kterém se coby umělec zrovna nachází.