Umělé jazyky? O klingonštině se dneska píšou knihy i diplomky
Stopařův průvodce po galaxii jazyků je kniha dokazující, že umělé jazyky prorazily z okrajového koníčku pro podivíny až do hitparád a přednáškových sálů.
Autor knihy Yens Wahlgren je xenolingvista, tedy vědec zabývající se umělými jazyky. To není žádný kuriózní obor, ba naopak, mezi literárními historiky má dlouhou minulost. Fiktivní jazyky se totiž objevují v literatuře už dávno. Jejich rozmach sice přišel až v cestopisných románech 18. století, ale sahají mnohem hlouběji. První dohledatelný fiktivní jazyk dnes připisujeme antickému dramatikovi Aristofanovi.
Zatímco v historii tedy xenolingvisté mají o materiál postaráno, Wahlgren to vzal od opačného konce. Ponořil se do světa současných fiktivních jazyků spjatých hlavně s popkulturou a jeho kniha je fantastickou sondou do známých světů, ovšem z neznámého úhlu.
Nechci, aby to vyznělo jako machrovina, ale už jsem se něco načetl a málokdy se mi stane, aby mě kniha opravdu překvapila a originálně obohatila. A Stopařovu průvodci po galaxii jazyků se to dařilo téměř na každé stránce. Věděli jste, že zpěvačka Katy Perry je tak velká fanynka hry The Sims, že jejich umělým blábolivým jazykem nazpívala několik skladeb? Že to ale žádný umělý jazyk není a mezi lingvisty je označován za grammelot? Že grammelotem mluví i tučňák Pingu a Katy Perry tím pádem vlastně zpíva jazykem z večerníčku? Tak tohle všechno jsem se dočetl na jedné jediné stránce.
Nebo že jsou fanoušci Star Treku srdcaři, to víme. Ale že existuje úplně mimo skupina fanoušků klingonštiny a navzájem se nemusí? Protože trekkies na klingoštiňany koukají jako na exoty, zatímco klingonštiňané berou studium klingonštiny jako vážnou věc a humbuk okolo Star Treku je pro ně jen omáčka rozptylující pozornost? Opět – tohle jsem se dočetl v jediném odstavci.
A takových lahůdek je kniha plná. Ale nejde jen o zábavné čtení plné „fun facts“, ostatně to si každý může najít na netu. Wahlgren v sobě nezapře lingvistu a skutečně propracovaným jazykům, jako je třeba huttština ze Star Wars, věnuje samostatné kapitoly jdoucí do takových podrobností, že při čtení samovolně začnete ony jazyky chápat, začnete jim rozumět a jen tak ze srandy můžete pak na mejdanech něco zahlásit i v mimonštině (ano, i tento jazyk znějící jako absolutní blábolení má svá pravidla).
Nejvíce prostoru pak v knize zabírají tři popkulturní jazykové fenomény minulého a tohoto století: řeči Středozemě, Západozemí a klingonština. Zatímco u Tolkiena to lze chápat, byl to ostatně filolog, v části věnované klingonštině čtenář nevychází z údivu. To, co na plátně nebo v televizi zní jako agresivní štěky a brblání na pár vteřin, je ve skutečnosti od začátku promyšlený umělý jazyk, který se po těch šedesáti letech existence Star Treku vyvinul do pozice, kdy o něm na univerzitách lingvisté píšou odborné práce.
Navíc klingonština už dávno překročila hranice Star Treku a začala se objevovat v dalších filmech, knihách a televizních seriálech, protože jí zkrátka začali diváci rozumět tak nějak automaticky. Viz využití klingonštiny v několika scénkách v seriálu Big Bang Theory.
Samozřejmě, že ta kniha není úplně bez otazníků. Wahlgren se nevyhne fabulování a některé jeho teorie stojí na vodě, což ovšem není dáno jeho domýšlivostí, ale skutečností, že je vůbec prvním lingvistou, který se touto látkou zaobírá na vědecké úrovni. Nemá zkrátka s čím srovnávat a čemu oponovat, musí si počkat, až se první oponenti objeví v dalších letech a dekádách. A že se objeví, tím si buďme jistí. Protože už dneska můžeme napsat diplomku z klingonštiny.
Foto: Paseka