Obrazem: Vyrazili jsme s fotrem na dědky z Kiss
Tohle byste možná na Biggmaggu nečekali, ale když jsme se dozvěděli, že ikonická komiksová kapela končí s existencí a bude hráti v Praze, vyrazili jsme se na to podívat.
Byla to ideální příležitost udělat radost tátovi. Nedávno byl den otců a do extrému přepíčená show sedmdesátiletejch dědků se ukázala jako dobrej dárek. Už u vstupu bylo třeba ocenit míru fanouškovství, která v Edenu panovala. Zmalovaný tu byli starci i malý děti. Každej chtěl bejt na chvíli namejkapovanej jako Démon nebo Hvězdný dítě. Celý to připomínalo obří, trochu sadomasochistickou freakshow.
ZZ Top na úvod byli sice vousatá nuda, ve který vyschlej alkoholik s bordelem v ksichtě předváděl Ein Kessel Buntes z Las Vegas, ale když potom přišli bubáci s ohníčky, nejen fotřík se tvářil spokojeně. A nebylo to jenom protože usrkával to svoje pivko. Připomnělo mi to chvíle, když mi před spaním četl Kubulu a Kubu Kubikulu a na scénu přišel Barbucha. Tak děsivý to bylo. Bububu, ty malá… no nic.
Samotnej koncert neskrýval žádný překvapení, což je samozřejmě jedině dobře. Největší highlight byl podle očekávání moment, kdy jel Paul Stanley na laně mezi lidma aby zazpíval I Was Made For Loving You Baby. A bylo to přesně tak cheesy, jak to zní. Gene Simmons za basou občas připomínal hysterickou starou tlustou ženu u rozvodového řízení. Ale když na konci zahrál Eric Singer na piánko Beth, tak to bylo fakt krásný. A make up se rozpíjel vůkol.
Jsou věci, který by měl člověk alespoň jednou v životě vidět a zažít, jakkoliv bizarní jsou. Tohle byla určitě jedna z nich. Totální výlet do doby kamenný, kdy se rokenrolový show poměřovaly podle počtu propálenejch ohňů na vteřinu. Koncertní éra napalmu sice minula, ale musím uznat, že i když to bylo trochu vyčpělý, celkově to byla docela sranda.
Tak díky a rest in peace, Kiss.
PS: A koukněte na na další fotky Marka Musila z Headlineru.
