„Draci ano, Harry Potter ne,“ vypráví ilustrátorka Fantastických zvířat
Jmenuje se Olivie Lomenech Gill a ve svých ilustracích vtiskla podobu všem těm fantaskním tvorům z knih J. K. Rowlingové. S hlavní hvězdou Pražského Quadriennale jsme mluvili i o tom, že knížky o Harry Potterovi ji dřív nikdy nebraly.
Prý máte oblibu ve starožitnostech a antikvariátech, navštívila už jste některý v České republice? A jak se vám Praha líbí?
Ano, to je pravda, mám ráda starožitnosti a celkově staré věci. Zrovna dneska jsem byla na výstavě loutek. Četla jsem, že Česko patří k zemím, které mají velkou oblibu právě v loutkách stejně jako Indonésie nebo Čína. V Praze jsem byla poprvé před 4 lety s celou rodinu. Jezdím zásadně vlakem, což souvisí i s mým postojem k ochraně přírody a ani nevlastním mobilní telefon. V případě, že nemluvíte česky a chcete navštívit i neturistická místa, může to být celkem problém. Bez mapy a se slovníkem v ruce jsem oslovovala náhodné lidi. Nemyslím si, že jsou Češi negativní, jak se o nich říká. Ale stojím si za svým pravidlem, že s úsměvem jde všechno lépe. Na své první návštěvě jsem byla trošku frustrovaná, chtěla jsem vidět reálnou Prahu očima místních obyvatel a spíše neturistická místa. Nyní se mi to podařilo. Praha je úžasná a na Pražském Quadriennale potkávám spoustu zajímavých lidí a jsem za to opravdu vděčná. Z Londýna je to sem 14 hodin vlakem, úžasné, ale s dětmi občas dlouhé.
Hledáte v antikvariátech inspiraci pro vaši tvorbu, ve které je jistě důležitá fantazie?
Ano, fantazie je pro mě klíčová, ale pro svou tvorbu potřebuji především příběh. Každé dílo by mělo vyprávět příběh, musí ke mně promlouvat. Když jsem se učila malovat, využívala jsem staré techniky kresby. Jsem trochu tradicionalistická a také samo učenec, nechodila jsem na uměleckou univerzitu, kde bych se učila kresbu. Vše, co jsem se doposud naučila, bylo díky pozorování. Prostě jsem obcházela výstavy, ale nekopírovala. Mám oblibu v olejomalbě, kterou jsem se chtěla naučit. A vždy jsem byla fascinovaná tiskem, tedy linorytem nebo rytem do mědi, který mi přišel jako úžasný nástroj k tomu, abych tvořila příběhy. Moje pra-prateta byla velice zručná v tisku, našla jsem spousty nákresů na půdě právě pro ryt do mědi. A chytlo mě to natolik, že jsem například 40 % Fantastických zvířat ilustrovala tímto způsobem.
Využíváte ve své práci i moderní technologie?
Skenuju a používám Photoshop, ale nemám ráda pozdější zásahy do práce. Nejsem tolik fascinovaná novými technologiemi. V něčem je to jednodušší, máte tam tlačítko delete a tím všechno smažete. Já bych musela začít úplně od začátku. S novými technologie by mi tvorba ilustrací navíc trvala mnohem déle. Pro mě je práce s tiskem odkazem k tradičnímu umění, který mě vždy fascinoval. Ruční tvorba je pro mě něco mnohem více personálního, je tam odkaz mě, více hloubky.
Jaký je váš vztah ke zvířatům? Vaše ilustrace nasvědčují tomu, že vás fascinují různé druhy ptáků.
Ano, to je pravda, miluju ptáky a zvířata obecně. Myslím, že jsem si to, jak moc miluju přírodu, dříve tolik neuvědomovala. Přišlo to ve chvíli, kdy jsem začala pracovat na knize Fantastická zvířata. Pokaždé, když se podílím na novém projektu, nutí mě to ponořit se mnohem více do daného tématu. A tím, že většinou tvořím pro novým projekt, musím danému tématu prioritně porozumět. Což byl také tento případ. Fantastická zvířata jsou hodně exotická. Anglie sice nenabízí tolik rozmanitých druhů zvířat jako jiné země, ale v důsledku nedostatku času pro cestování jsem se nakonec rozhodla zůstat právě v severní Anglii a studovat život v přírodě tam. Pozorovala jsem zvířata doslova z domova. Když věci vidíte, uvědomíte si tu krásu. Pozorování je něco jako mluvení, jste propojeni s tím, co sledujete. V tomto případě s přírodou.
Takže je pro vás kontakt s přírodou klíčový?
Máme hodně divoké přírody kolem domu, který jsme postavili společně s přáteli. I mé studio je uprostřed nádherné britské krajiny. Kolem sebe mám hodně zvířat. Dokonce i v mém studiu, třeba včely nebo netopýry. Díky tak úzkému kontaktu s živými tvory jsem mohla dokonale studovat stavbu jejich těla, zbarvení, pohyby. Spousta Fantastických zvířat je kombinace dvou druhů reálných zvířat. Třeba orla se lvem, nebo nosorožce, jehož stavba těla je neuvěřitelná. Občas bylo těžké tuto kombinaci uvést do pohybu. Například se špatně kombinovaly pařáty orla s tlapami lva, aby vytvářely smysluplný pohyb. Pro pozorování zvířat jsem také využila kontakt na kamaráda, který má nedaleko našeho bydliště záchrannou stanici pro divoká zvířata. Šli jsme ho navštívit a tím jsem se k těmto úžasným tvorům dostala ještě blíž. Úžasné.
V jednom rozhovoru jste uvedla, že jste před tvorbou ilustrací Harryho Pottera nikdy nečetla. Jaké bylo pracovat na knize s poměrně náročnou J. K. Rowlling?
Pro mě to byla teprve druhá kniha, kterou jsem měla možnost celou ilustrovat úplně sama. Pravdou je, že jsem nečetla ani jednu knihu Harryho Pottera, nebyla jsem ani fanouškem, ale ve vydavatelství mě chtěli. Což bylo skvělé. Myslím, že v tomto kontextu je vždy důležité nebát se a jít do neznámého. Čím více se bojíme, tím méně dobré práce se nám dostane. Budeme mít blok. Prostě do toho dáte úplně všechno a pro mě to bylo v tomto případě stejné. Víc o tom nemůžu mluvit, ale mohu prozradit, že jsem pracovala v úzké spolupráci s vydavatelstvím, které bylo objednavatelem. Takže spisovatel byl v tomto případě stranou. Navíc se J. K. Rowling moje ilustrace velice líbily už dříve, takže nebyl důvod k obavám. Měla jsem opravdu štěstí, že jsem měla svobodu. Což je pro umělce důležité a já se cítím být víc jako umělec než ilustrátor. Fantastická zvířata jsou navíc nezávislá na příběhu Harryho Pottera, není tam tolik příbuzností. Také si myslím, že mít čistou hlavu bez zbytečných informací, je pro nejen uměleckou tvorbu hodně důležité.
Cítíte se být více umělkyní než ilustrátorkou?
Ano, ale je to hodně samotářská práce. A když už s někým pracujete, tak je to jako manželství. Občas uvažuju, jestli to, co dělám, má smysl. Myslím, že by se umění mělo stát mnohem větší součástí našeho každodenního života. Musím ale také přemýšlet nad tím, že se to, co dělám, stane komoditou. Cítím to hlavně na východě Evropy, kde v minulosti panoval socialistický režim. Umělci byli hlídání, neměli svobodu a jejich profese je bohužel ještě dnes považována za druhořadou. Podle mě by se práce umělce měla více oslavovat.
Pracujete v současnosti na nějakém novém projektu?
Sice o tom nemůžu ještě mluvit, ale prozradím, že se jedná o moderní příběh Medúzy. Jedná se o vyprávění z hodně ženského hlediska. Myslím, že to bude krásný příběh. V současnosti musím navíc fungovat na principu 50 % matka a 50 % umělec. A taky brexit… Chystáme se přestěhovat do Francie, můj manžel je z Bretaně. Budu tam muset postavit nové studio, ale těším se, až budu pracovat s nějakým francouzským vydavatelstvím. Vlastně tam tak trochu začal celý můj příběh. Taky pracuju s hudebními umělci na jejich deskách, dělám vizuály. Například s minimalistickým skladatelem Johnem Caskenem.
