„Všichni jsme děti Černobylu,“ říká radioaktivní malíř Jakub Janovský
V pondělí dozimetry dotikaly a spolu s nimi pětidílná televizní série Černobyl. Podle malíře Jakuba Janovského je ale jaderná havárie mementem socialismu, s nímž žijeme pořád. Zneklidňující záření sálá i z jeho obrazů, ty nejnovější představí ve středu 5. června, na vernisáži výstavy Šest prstů v pražské galerii DSC.
Na skupinové fotografii třídy 3. B mají všechny děti i učitelé na obličejích plynové masky. Stejné nosí i děvčata skákající přes švihadlo, jako by se radioaktivní popílek nechumelil. Děti bez tváří jsou propletené v prolézačce na sídlišti bez života, dvě holčičky sledují oslepující záři skrz svářečské masky. Některé obrazy Jakuba Janovského působí, jako by je maloval podle výjevů z televizní mini série, jež po třiatřiceti letech připomněla jadernou katastrofu ohrožující celý kontinent. Jeho obrazy ale vznikly dlouho předtím, než Černobyl ovládl televizní obrazovky.
„Zatím jsem viděl tři díly a bylo to silné. Trochu jsem se bál, aby seriál nebyl příliš ‚americký‘. Obsahuje sice dramatické scény a má rychlý střih, události kolem Černobylu ale naštěstí líčí civilně a s důrazem na detaily i historickou věrnost,“ popisuje Janovský své dojmy z úspěšné televizní řady, jež vykresluje jaderný reaktor jako monstrum. Největší netvorem ale zůstává zvrácená politika Sovětského svazu a jeho aparátčíků, z jejichž diletantství a umanutosti krvácí oči. Černobyl v první řadě připomíná, jak to dopadá, když se moc přiděluje podle servility a kvalifikace nebo odbornost jde stranou. Právě proto je tolik aktuální.
Janovského obrazy tato témata prostupují – kolektivní vědomí, fascinace totalitními režimy i násilím, které v sobě má zakódované každý z nás. Ostatně, i aktuální výstava Šest prstů odkazuje na fyzickou anomálii, i když spíš náhodou. Nebezpečné záření proniká Janovského dílem už od dob studií na Akademii výtvarného umění, jíž absolvoval v roce 2010. Možná se nejedná přímo o radiaci, pocit neuchopitelného a všeprostupujícího nebezpečí je ale silný a to především v sérii týkající se fenoménu horských sluncí. „Jejich záření může napomoct ozdravnému procesu, stejně tak ale může být pro lidskou tkáň zhoubné. Tahle ambivalence mě zajímá nejvíc,“ vysvětluje Janovský.
Malíře události z Černobylu fascinují i proto, že patří do generace, která ve stínu radioaktivních oblak vyrůstala. Narodil se dva roky před havárií, o níž Československá média informovala se zpožděním a kuse. K výbuchu reaktoru došlo v sobotu 26. dubna v půl druhé ráno, první zmínka se objevila v Rudém právu až v úterý 29. dubna 1986, Československá televize se havárii téměř nevěnovala. Média sovětského bloku událost bagatelizovala a snažila se navodit dojem, že na Západě jsou podobné havárie na denním pořádku. „Máma říkala, že tehdy bylo hezky, takže jsem pravděpodobně trávil jarní dny na pískovišti za barákem. Stejně jako stovky tisíc dalších dětí na Ukrajině, v Bělorusku a v celé Evropě,“ vzpomíná přeneseně Janovský. Když pravda vyšla najevo, lidem došlo, že jim politici bezostyšně lžou a nedokážou se o ně postarat. Sám Gorbačov později připustil, že s černobylskými událostmi započal poločas rozpadu Sovětského Svazu.
Janovský nasává atmosféru dystopické krajiny skrze fotky a filmy, do zakázané zóny ho to ale přirozeně táhne. „Láká mě to, zároveň se mi ale příčí, že si někdo založil svůj byznys na nukleární katastrofě. Jak se ta agentura může jmenovat? CK BOOM? Nejsem si jistý, jestli by měla být památka obětí uctěna zrovna tímto způsobem. Například v Osvětimi podle mě funguje turismus, který pietu místa nenarušuje,“ míní Janovský. Jako milovníka snímku Stalker od Andreje Tarkovského nebo knih bratrů Strugatských ho láká zachmuřený genius loci a post-apokalyptická paměť místa, kde ještě před několika okamžiky lidé vedli běžné životy.
Chybělo málo a výbuch jaderného reaktoru v Černobylu přerostl v katastrofu biblických rozměrů, Janovský ale havárii vidí téměř jako historickou nevyhnutelnost. „Něco takového se asi stát muselo. Mocní si uvědomili, že mohou bez problému učinit planetu neobyvatelnou během několika málo dní. Zároveň to poznamenalo absurdní závody ve zbrojení mezi USA a SSSR,“ jmenuje politické důsledky havárie. Nejvýznamnější je ale podle něj dopad na společnost jako celek. „Jaderná katastrofa poznamenala celou moji generaci, i když to nemusí být na první pohled patrné. Mně osobně ten seriál připomněl událost, díky níž jsem si opět uvědomil křehkost lidské existence a zranitelnost člověka. Nejen fyzickou, ale především mentální. Ať se nám to líbí nebo ne – jsme děti Černobylu.“
Výstava Šest prstů trvá do 4. července 2019. Vernisáž se koná 5. června od 18.00. Spolu s Jakubem Janovským v DSC Gallery vystavuje sochař Ondřej Filípek.
