Indy: V současným hip hopu mi chybí message. Je to jenom barevný a jiný
Kultovní desky českýho rapu My3 a Hádej kdo se dočkaly reedice po více než patnácti letech od vydání. Ještě předtím, než je Indy & Wich pokřtí 22. května v pražským Lucerna Music Baru, jsme na období jejich vzniku zavzpomínali společně s Andreasem. A ze vzpomínek jsme to dotáhli až do současnosti.
Desky My3 a Hádej kdo vychází po víc než patnácti letech v reedici. Co pro tebe osobně dneska po těch letech znamenají?
Myslím, že můžu mluvit i za kluky, když řeknu, že to pro nás všechny znamená dost. Na ty desky a dobu kolem máme hromadu vzpomínek a zážitků. Dalo by se říct, že když vyšlo My3 byla to pro nás zásadní změna i co se týká života. Mohli jsme se věnovat jenom tomu co nás baví, zažili jsme neskutečnou srandu, a všechny ty věci, který si náležitě užiješ, když přijdou a není ti padesát.
Vzpomeneš si na atmosféru jejich nahrávání? Co pro tebe zpětně zůstává jako nejsilnější song a proč?
Vzpomenu si na to často. První desku jsme roztočili v Berouně ve studiu P.A. Trick, pomáhal nám tenkrát náš kamarád DJ Cut Dem, ale mix a velkou část věcí jsme dodělávali na Jižáku u Etiena – Tomáše Sochůrka, od kterýho jsme se vlastně učili technicky a který nám až do desky Hádej Kdo dělal hlavního zvukaře. Tomáš byl pro nás zásadní postava, strašně moc nás toho naučil. Na každej track má člověk nějakou vzpomínku, ale ty největší má samozřejmě na věci, který se povedly už ve studiu, a bylo jasný, že by se mohly chytnout. Takže určitě My3, Síla slova, Bratři v rýmu, Hádej kdo, Z Tvojí ¼.
S Indy a Wich jste už potom nikdy žádnou desku neudělali. Proč vlastně? A chystáte něco? Na čem teď pracuješ?
Po Hádej kdo, na přelomu let 2006 a2007 začal hroznej kolotoč, jezdili jsme pořád, a i když bylo všechno v pohodě, La4 chtěl makat na svý solo desce, a Wich produkoval dost věcí kolem. Já se mezitím v roce 2007 oženil a na začátku roku 2009 se mi narodil syn, takže jsem se musel věnovat jinejm starostem. V lednu 2010 se dostala moje sólovka na krámy, tak jsem zase chvilku jezdil s Raem Montanou k desce KMBL. Mezitím uteklo hodně vody, a i když jsme jezdili dál s Indy a Wich, novou desku jsme už neudělali. Asi i proto, že jsme desky netočili nikdy apriori pro to, abychom zůstali in, nebo byli vidět. Myslím, že i proto se o Indy a Wich nedá říct, že se někdy zaprodali svýmu obrazu. Možná je to tak lepší. Jinak co se týká mě – já bych třetí album Indy a Wich udělal. Po takový pauze bychom byli vlastně nová kapela…
Na co se mají lidi, kteří zamíří do Lucerny připravit. Bude to jenom oldschool a nostalgie?
Lucernu jsme pojali v rámci křtu reedice My3 a Hádej kdo spíš retrospektivně, takže budeme hrát věci ze dvou společnejch desek, včetně těch, který běžně nehráváme. Pár tracků ze sólo alb dáme taky, ale ty si spíš chystáme až na 22.6. kdy hrajeme na Střeláku, kde bychom to chtěli udělat zase trochu jinak. Takže teď v Lucerna Music Baru to bude trochu víc retro.
Rap se od vašich dob hodně změnil. Baví tě vůbec něco ze současný produkce? Sleduješ to nebo už je to pro tebe jenom vedlejšák?
Změnil se hrozně, hlavně co se týká mainstreamu, protože ten, i když se to nezdá, ženou zdánlivě progresivní věci. Jakkoliv se to dá nazvat zvuk, slova, rytmika a hromada jinejch věcí jsou dneska jinak. Ale ten základ – storytelling, rytmus a tak dále, jsou pořád stejný. Změnily se jen kulisy. Zároveň si ale myslím, že stejně tak dneska najdeš hromadu známýho a populárního hiphopu, kterej pořád čerpá z těch klasičtějších tradic. Já jsem nikdy nepatřil mezi konzervy, i když mám třeba někde konzervativní vkus, vůbec to neznamená že bych byl zaseklej a radikálně odmítal nový věci. Spíš odmítám ty, který podle mýho postrádaj význam nebo nějakou nosnou message. A to je podle mě problém současnýho populárního hiphopu. Je to barevný, šlape to, je to divný, nějak progresivní a jiný, svobodný, je to mladý. Ale nepřináší to nic novýho, nebo zásadního v tý komunikační rovině – nějakou message, nebo odkaz. Chyběj mi tam osobnosti, chybí mi tam názor, nebo postoj. Jinak sleduju nový věci i z rádoby „profesního“ hlediska – jako studiovej inža, zajímá mě, kam se posunul zvuk, technika atd. A samozřejmě, že to beru v potaz.
A jak se vlastně máš, ty vole?
Mám se dobře, klukovi táhne na jedenáct let, takže za chvilku mi začnou jiný starosti. Jinak mám pořád studio, kde točím, míchám nahrávám různý věci. Od voiceoverů do reklamy, po rapový desky – viz Dropkid. Točej tady různý lidi, dělám pořád to, co mě baví, a snažím se to nějak rozvinout. A dělám i něco svýho!