Exkluzivně z TATALOGU. Příběh desky, kde rapuje František Filipovský

Od letošního dubna můžete v e-shopu Bigg Boss koupit luxusně vybavenou publikaci mapující osudy skupiny Tata Bojs. Exkluzivně přinášíme ukázku z šesté kapitoly knihy TATALOG, věnované okolnostem vzniku alba Biorytmy, doposud komerčně nejúspěšnějšího v historii kapely. Je na něm i proslavený sampl z filmu Piti Piti Pa v podání Františka Filipovského. Kníhu si můžete pořídit zde.

St 15. květen 2019 11:02 +0200

TATALOG, to jsou vlastně dvě knížky v jedné. První část, rozdělenou do deseti kapitol, tvoří vedle mnoha fotografií a archiválií podrobná historie kapely, jejíž počátky se datují do 80. let. Druhou pak katalog výstavy, která vznikla při příležitosti loňských 30. narozenin Tata Bojs, a kterou v pražském Centru současného umění DOX navštívilo od listopadu 2018 do března 2019 třiatřicet tisíc diváků. Přinášíme ukázku z šesté kapitoly, věnované okolnostem vzniku alba Biorytmy, doposud komerčně nejúspěšnějšího v historii skupiny. Pro kontext dodejme, že na jaře 2000 vydali Tata Bojs zlomovou desku Futuretro, ale už na konci téhož roku rozjetou kapelu opustil kytarista Marek Doubrava. Mardošu a Milana Caise na jeho postu doplnil Maťo Mišík.

Rok 2000 zakončují Tata Bojs v Ponorce. V tomto silvestrovském pořadu České televize, jejíž zaměstnanci jsou mimochodem tou dobou ve stávkové pohotovosti, odehrají krátký živý set a Maťo Mišík tak zažívá svou premiéru rovnou před televizními kamerami. První zkoušku s Tata Bojs přitom absolvuje jen necelé dva týdny předtím. Hostem relace je shodou okolností také jeho táta Vladimír s ETC… Mardoša v Ponorce působí jako „zvláštní zpravodaj“; objíždí různé nonstop provozy (erotický klub, čističku odpadních vod, hasičskou stanici…) a ptá se místních zaměstnanců, jaké to je pracovat na Silvestra.

Hned zkraje roku 2001 se Milan a Mardoša scházejí v kavárně Slávie s novinářkou Janou Kománkovou, aby prvním rozhovorem započaly střádat materiál pro připravovanou knihu. Tento projekt se sice nakonec nepodaří dotáhnout, nicméně úryvky z rozhovorů jsou s Janiným laskavým svolením použity při psaní Tatalogu. Děkujeme, Jano!

Předešlý rok skupina neabsolvovala žádné soustředění, v roce 2001 si to vynahrazuje hned třemi! První z nich se uskuteční 8.–15. února. Hlavním účelem pobytu v Hlásné Třebáni je naučit se repertoár s Maťou. 10. února odjíždějí Mardoša s Milanem na otočku na Kavčí hory do Noci s Andělem, kde probíhá vyhlašování Voleb ro©ku časopisu Rock & Pop. Futuretro sklízí ocenění prakticky ve všech hlavních kategoriích. Jako album roku je později označeno třeba také časopisem Rolling Stone.

První regulérní koncert s Maťou proběhne 16. února ve zlínském Golemu. Na počátek roku přichystali Tata Bojs také remixové CD. Původní název Miešanie mám zo všetkého najradšej na firmě neprochází, a tak vznikají Termixy. Myšlenku remixového nosiče mimoděk nastolili britští Zion Train, když po vystoupení Tata Bojs na kopřivnických Šlahounech (8. července 2000) kapele sdělili, že by rádi předělali nějakou její písničku. Ze zahraničních muzikantů se pro spolupráci daří přesvědčit ještě Transglobal Underground a slovenského studiomága Laca Lučeniče. Zbylé remixy pocházejí z domácích zdrojů (mj. Ecson Waldes, EOST, DJ Touchwood, DJ Blue, Ondřej Ježek, Öggg). Křest probíhá 23. února v pražské Akropoli (je to zároveň pražská koncertní premiéra Mati) a sejde se na něm většina remixérů.

Ti se automaticky stávají také kmotry. Nosič pokřtí tím, že každý vhodí nějakou přísadu – většinou jde o ovoce a zeleninu, občas někdo přidá i koření – do mixéru instalovaném na pódiu. (Jedná se o stejný mixér, jaký je vyobrazený na obalu CD a je zapůjčený od Milanovy maminky, která v něm dodnes mixuje na Vánoce svíčkovou.) Když nakonec Klárka všechno smíchá, vzniká poměrně nevábná břečka. Nikdo ani neochutná. Druhý křest, nebo spíše dekonstrukce křtu, se koná 26. března v megaprodejně Bontonland, kde v rámci takzvané autogramiády v průběhu podivné performance nosič zcela zničí Milan s Mardošou – oba převlečeni v pláštích za pološílené profesory – za pomoci zkumavek, pinzet, plamene a suchého ledu.

17. března se v pražském Veletržním paláci předávají Ceny Anděl. Tata Bojs získávají své historicky první nominace, a to hned ve dvou kategoriích – album roku a objev roku (i když v té době už za sebou mají vlastně čtyři desky). Nic nevyhrávají (objevem roku jsou vyhlášeni Monkey Business, albem roku Illustratosphere Dana Bárty), tak alespoň naživo zahrají Duševní. Přesto neodjíždějí s prázdnou. Na slavnostním večeru je v roli speciálního hosta také britská Morcheeba, která od akademie dostává čestného Anděla. Obě kapely se setkávají v zákulisí. Slovo dá slovo a Morcheeba nakonec Tata Bojs daruje svou andělskou sošku. Mají ji dodnes. Futuretro je mimochodem o deset let později nominováno na Anděla dvacetiletí.

Milan s Mardošou i v roce 2001 pokračují ve spolupráci s divadlem Sklep. Pro novou sérii Besídek tentokrát s Alešem Najbrtem připravují scénku na hudbu Kraftwerk a Jiřího Schelingera o dvou robotech a jejich opraváři.

7. dubna natáčí Martin Krejčí klip k Duševní. V hlavních rolích se objeví Milan a Klárka, v menší Mardoša. A motýli. Hodně motýlů. O den dříve si Mardoša kupuje svůj první automobil – hnědý (později na modro přetřený) Citroën 2CV neboli „kachnu“. Pojmenovává jej Guiton, podle postavy z filmu Roztržitý. Guiton si později zahraje v klipu Attention aux hommes!. 7. června také odváží Milana na jedno z míst, kde Mardoša na Silvestra natáčel „zvláštní zpravodajství“ pro pořad Ponorka.

Výlet s překvapením dostává Milan od kamarádů jako dárek k sedmadvacátým narozeninám. Je z něj poněkud rozpačitý. Na základě zážitku nicméně napíše o pár měsíců později text k písničce Tanečnice. Hned další den hrají Tata Bojs spolu s Fatboy Slimem, Colorfactory či Ohm Square na oslavě desátých narozenin Radia 1.

Z letních akcí toho roku stojí za pozornost festival Šlahouny. Ten už několikátým rokem pořádá v Kopřivnici Víťa Váňa. Letos na něm (už podruhé) vystupují i Tata Bojs a Milan navíc navrhuje kompletní vizuál akce – od plakátu až po finální podoby jednotlivých scén. Bohužel se jedná o neplánovanou derniéru tohoto tradičního festivalu. Návštěvnost nesplňuje očekávání a Víťa, aby byl schopen splatit vzniklý dluh, odjíždí na rok pracovat do Anglie. Milan je v tom ale nevinně, dal pouze průchod své fantazii.

První tvůrčí soustředění s Maťou je naplánováno na 2.–12. září. Do Třebáně přijíždí i Dušan. Vznikají písničky Snová, Tanečnice, Náměsíčná a Růžová armáda. Den před odjezdem všechny překvapí zpráva o teroristických útocích ve Spojených státech. Růžová armáda a Tanečnice se na podzim stávají součástí koncertního playlistu. Další soustředění následuje už 11.–25. listopadu. Během dvou pobytů v Třebáni a občasných výjezdů do Dušanova studia v Kopřivnici vzniká prakticky celý zbytek repertoáru Biorytmů. A jako nádavek ještě další dvě písničky, Letmá a Ká-men, které se na album nakonec nedostanou – objevují se až na reedičním 2CD + DVD Biorytmy MAX (2012).

16. prosince křtí Milan spolu s Jarkem Nohavicou v Paláci Akropolis první desku (Magnetické pole) havířovské kapely Kryštof, kterou produkoval Dušan. Milan na ní s Richardem Krajčem zpívá písničku Cosmoshop. Dušan se i díky úspěchu Magnetického pole stává vyhledávaným producentem. V následujících letech, vedle působení v Tata Bojs, spolupracuje například na albech EOST, Vypsané Fixy, Ille, Václava Neckáře, Debbie, Priessnitz, Obří broskve, The Prostitutes, No Distance Paradise, Sunshine, Lesní zvěře či Swordfishtrombones.

Rok 2002 začíná zostra: od 18. ledna do 2. února a pak od 5. do 22. února se v Sonu natáčejí Biorytmy. Produkuje je dvojice Bolak a Lalok neboli Milan a Dušan, přímo ve studiu pomáhá Andy Lažo, květinový obal vytvoří Salim s Honzou Tippmanem. Jako hudební hosté se na neobyčejně košaté nahrávce objevují Tony Ducháček, Epoque Quartet, Floex, Ondřej Ježek, Filip Fojtík, Filip Nebřenský, Bugy, Jaromír Linhart, Liquid A, Jan Bílek, Andy Lažo, Tomáš Neuwerth. Křest alba je 20. dubna v pražské Arše. Jako pilotní singl je vybrána Tanečnice, která jako první (a zdá se, že i jako poslední) skladba Tata Bojs rotuje ve větší frekvenci i na frekvencích celoplošných rádiích. („To byla naše první písnička, kterou jsem slyšel hrát v Delvitě. Připadalo mi to celkem absurdní. Už ani nevím, co jsem si tenkrát koupil,“ vzpomíná později Mardoša).

Zřejmě i proto se nakonec z Biorytmů stává komerčně nejúspěšnější album v historii Tata Bojs – dodnes se ho prodalo asi patnáct tisíc kusů. Klip k Tanečnici natáčí Jaromír Pesr v tanečním sále a ve sprchách na Deltě. Hlavní roli hraje Klára Lidová, která jednotlivé členy kapely vraždí, každého jiným způsobem. V realitě si to nejvíc odnese Milan, jenž je ve videu topen ve vaně plné napěněné vody – nakonec se v ní při natáčení potápí tak dlouho, až si úplně odrovná oči, a ještě půl roku potom ho trápí opakovaně se tvořící ječné zrno. Jednu dobu už to vypadá na věčné zrno.

7. března jsou opět Andělé – Tata Bojs hrají naživo Tanečnici. Tentokrát nejsou nominováni na objev roku. Zato dostávají svého prvního Anděla — za nejlepší klip roku (Duševní). Jde tedy o cenu hlavně pro režiséra Martina Krejčího. Milan a Mardoša v té době občas hostují s Moberg Ensemble, později se také objeví na jeho desce. Na konci července oznamuje Maťo klukům v hanspaulské pizzerii Siesta odchod z kapely. Je to podobně svízelná situace jako před dvěma lety, i když naštěstí i tentokrát vše probíhá bez osobních konfliktů. Stejně jako předtím Marek, slibuje také Maťo dohrát koncerty do konce roku. 17. srpna v noci, bezprostředně po koncertu v Plzni, Milan a Mardoša se svými partnerkami a přateli nasedají do Guitona a doprovodného vozidla a vyrážejí směr Francie.

Cíl cesty je jasný: četnická stanice v Saint-Tropez. Po návratu na to navazuje tzv. francouzský podzim: v časopise Reflex má vyjít článek o francouzském výletě (kluci ho redakci dodnes dluží), připravuje se klip Attention aux hommes! (s nápadem přišel režisér Jakub Kohák – natáčí se 28. a 29. října), nafotí se četnický komiks (Mardoša a Milan jako četníci, Maťo jako francouzský vesničan, Klárka v roli femme fatale) a Biorytmy znovu vycházejí v edici Biorytmy plus vybavené francouzským bookletem. Jde o původní album obohacené o remixy a další rarity, mimo jiné „fatboyslimovský“ track Cyberkartáč. Ten vzniká tak, že Mardoša s Milanem nasázejí do nového hudebního podkladu samply úryvků ze starých písniček Tata Bojs z kazety Šagali šagáli, s důrazem na skladbu Brejle Rakin Frejle, v níž rapuje Mareček. („Brejle Rakin Frejle pocházejí z období, kdy jsme smíchy nedohráli polovinu písniček.

Zajímavé bylo, že to, že se smějeme jen my sami, nám nejen nevadilo, ale rozesmávalo nás ještě víc! Nicméně Marečkův rap mě rozesmává dodneška. To je flow!“ vzpomíná na obalu kompilace Hity a city Mardoša.) Francouzský podzim vrcholí 14. listopadu výpravným koncertem na pražské Brumlovce, na němž Cyberkartáč přes telemost „zpívá“ Mareček. Reklamu ke koncertu namlouvá herec a dabér Petr Oliva – hlas Pierra Richarda.

Mezitím Mardoša a Milan po dvou letech opět hledají nového kytaristu. Nakonec si vybírají Vláďu Bára. I přesto, že jeho první zkouška 10. října končí fiaskem. „On si totiž spletl datum a přišel absolutně nepřipravený. Navíc neměl ani efekty… Vlastně typický Vláďa – hned na první zkoušce. Pamatuju si, že jsme potom seděli s Bublajsem a říkali si: ‚Ten Vládík by byl dobrej. Škoda, že to vůbec neuměl.‘ Už předtím jsme ho zpovzdálí trochu znali. Takže jsme ho nakonec pozvali ještě jednou. To už se stihl něco naučit. Naše rozhodnutí bylo nicméně spíš intuitivní. Na improvizovaném konkurzu byli i ‚nabušenější‘ kytaristé. Nám ale přišlo, že s ním by to mohlo fungovat nejlíp. Což se nakonec potvrdilo. Navíc měl tlačenku u našich holek,“ směje se Mardoša a Milan ho doplňuje: „Když přišel na tu druhou zkoušku, naučil se z písničky Tanečnice (kterou jsme si předem domluvili) basovou linku v domnění, že to hraje kytara.

Když jsme hráli dohromady, moc to nešlapalo, ale byl nám lidsky sympatickej – takže jsme si pak s Mardošou říkali – to se časem nějak poddá. Jako nejdůležitější nám připadlo, že jsme si s ním dokázali představit dlouhé cesty v dodávce.“ Maťo hraje poslední koncert s Tata Bojs 28. prosince v Bratislavě na akci nazvané Pohoda Afterparty.

Biorytmy – písničky
(Z deníku, který si Mardoša vedl během natáčení)

NÁMĚSÍČNÁ
Náměsíčná nám dala pořádně zabrat. Těch jejích 88 bpm je zatraceně zrádných. Je to pomalá, ale rytmická písnička – první ze dvou, které přinesl Dušan. Taková trochu romantická citová popina (a trochu hiphop), tak jsem k ní napsal text, u něhož jsem chtěl docílit podobnou atmosféru. Postpubertální love-song, luna a lůno jakožto spojené nádoby… V zásadě křehká záležitost. I když Bublajs na to tenkrát zareagoval slovy: „Ty fogoši, to je normálně popis soulože.“ No, nevím. V textech si stejně každý může najít, co chce. Já ale doufám, že vyznění je trochu jemnější.

VLEZLÁ
Tahle písnička měla snad nejvíc názvů ze všech. Jungle, Krystálek, Hudba jedlá, Košilatá. Na začátku natáčení jsem to ale změnil na Vlezlá, což se nám líbí nejvíc. Vystihuje to textově i hudebně její podstatu. Nový rozměr by název získal, byla-li by nabízena jakožto singlová nahrávka rádiovým stanicím, což je prý ve hře. Nedávno ale psal Michal Máka z Warnerů, jestli by se (jakožto singlová) nemohla jmenovat jinak… No, uvidíme.

B.M.O.
Vůbec první hosti, kteří se objevili ve studiu, byly klarinety – pozvali jsme si Floexe, Bugyho (Dušanův kamarád z Kopřivnice) a Jaromíra Linharta (můj kamarád a kolega z Delty, člen skupiny Rudovous) – ten si přivezl i hoboj a basklarinet. A klarinety v B.M.O. fakt vařej! Kluci je prohnali jakýmsi efektem a zní to opravdu silně. Když k tomu ještě připočtete Bublajsův řev, několikero rytmů přes sebe, valivou basu, svižné akustické i elektrické kytary, tak vám z toho vyjde asi největší jízda na albu.

TANEČNICE
Je to vlastně první písnička, kterou jsme složili s Maťou. Pracovně nazývaná Fantomas kvůli fantomasovsko-bondovské basové lince a přejmenovaná na Tanečnici, když Bublajs přinesl text. Ten je inspirovaný jeho (ne zcela) náhodným setkáním s jakousi dívkou. Zajímavý paradox je, že jsme její fotografii objevili v jednom z časopisů, které se povalují ve studiu. A přitom vůbec není slavná! Že by múza? Raritou Tanečnice je, že v době, kdy toto píšu, už má asi čtvrtou verzi zpěvu. Ten se odlišuje v refrénech. Po pár koncertech, kde jsme ji hráli, nám nemálo lidí nezávisle na sobě říkalo, že jim to připomíná Lucii nebo Walk-Choc-Ice. Přiblížit se zvuku těchto kapel ovšem zdaleka nebylo naším cílem, skoro bych si dovolil tvrdit, že jsme od něj chtěli zůstat poněkud vzdáleni.

DUBOVÁ PSYCHÓZA
Asi jste se dovtípili, že tahle písnička je trochu dubová. I když samozřejmě ne úplně. Jsou tam takové basovo houpavé prvky, bondovské klávesy, vodní loopy a do toho ještě Maťo nahrál různě efektované a do závěru (přes mírný odpor producentské dvojice) trochu ozzyovské kytary. No, snad to nebude maglajz. Pozvali jsme si Liquida A a on do studia přivezl plno výborných více či méně dubových vinylů. Většinou šlo o starší pecky – přelom šedesátých a sedmdesátých let. Nasázel nám tam několik škrábanců, samplů a úryvků, jen si vybrat. Možná tím tu písničku trošičku „zduboval“, ale o to ani tak nejde. Ona totiž vůbec není tak dubová, jak jsme si mysleli. Ba ne, my jsme si nic nemysleli. Jsou to prostě Tata Bojs, když se dočtou něco o dubu. Dubová psychóza začíná Bublinovým výkřikem: „Rosťa fárá!“ Je to odkaz na jednu naši starší písničku, která se jmenovala Rosťa a Ruda a byla to taková trochu reggae parodie o dvou hornících. A právě „Rosťa fárá“ byl ústřední slogan. Nikdy jsme ji nenahráli, takže je to odkaz na píseň, kterou prakticky nikdo nezná.

SNOVÁ
Nejdelší píseň z alba. Má okolo osmi minut. Už nám sem tam někdo řekl, že má náladu jako Air. No, možná trochu vzdušná je. Každopádně se nikam nežene. Napsal jsem k ní text o pocitech člověka-mě, který je okrádán o sny nebo o to, co sny přinášejí. Je trochu netypický v tom, že se skoro nerýmuje a je zcela arytmický! V podstatě se skládá z jedné sloky a refrénu.

ATTENTION AUX HOMMES!
Myslím, že to bude nejlegračnější písnička na desce. Alespoň my jsme se ve studiu smáli. Původně jsme do ní chtěli pozvat rapery z Penerů strýčka Homeboye. On to sice vůbec není hiphop, ale právě proto jsme je tam chtěli. A asi právě proto to oni odmítli (i když ji neslyšeli). Mohlo nám to dojít, protože všichni víme, kde jsou ukrytý jejich ambice… Tudíž role rapera se ujal samplovaný Louis de Funès, respektive František Filipovský. A nutno říci, že znamenitě. Stále máme jen pracovní název – říkáme jí Pitipitipa. Může zůstat, ale nemusí. Je totiž trochu zavádějící. Každý (kdo film viděl) si totiž automaticky představí titulní melodii. Tu jsme ale nepřepracovali. Z filmu jsme jako základ použili pecku, která zazní v sekvenci, kdy jsou všechny baletky včetně Funèse oblečeny v japonských kimonech. To je totiž největší vypalovačka filmu! A abychom v tom udělali ještě větší zmatek, tak v ní možná použijem i jeden vzorek sborového „piti piti pa“. Ze skladby jsme vyňali nějaké elementy, „orchestra hity“ a jiné, ty jsme nasázeli do sequenceru a doplnili o další loopy a zvuky. K tomu jsme přidali naše kytary a bicí. Zajímavý byl taky vývoj textu. Vybrali jsme s Bublajsem nějaké hlášky z filmu, které se nám líbily, a on je pak nechal od kamarádky přeložit do francouzštiny. Ta je potom ještě doplnila o nějaké fráze tak, aby se alespoň trochu rýmovaly.

ČASOVÁ
Původně jsem měl pro tuto píseň rozepsaný text Splasklé vzpomínky o mé amatérsko-fotografické vášni, ale špatně se do ní rouboval, tak ho použijeme jindy. Text Časové nakonec napsal Bublajs. Je o jeho jednom objektu, který má v pokoji a který mu digitálně počítá odžité hodiny. No, možná je o více objektech, to já zase nevím…

VOZEJČEK
Jedním z hostů na desce je Tony Ducháček. Tím jsme si s Bublajsem splnili dětský sen! V době, kdy jsme byli kindeři (tohle slovo nás při své návštěvě naučil Liquid A), to byl totiž jeden z našich největších idolů. A pro mě je svým způsobem hvězda pořád, přestože na Zličíně, kde jsme měli sraz, to byl spíš legrační strejda v kulichu. Vylučuje se to ale? Myslím, že v osmdesátkách tady nikdo nebyl víc cool než Tony. Ať může dnes Garage působit jakkoli vybledle, poetika a interpretace jeho textů je stále ojedinělá a nezaměnitelná jako tenkrát. Městská frájovská romantika kombinovaná s dětskou naivitou. Umění procházet komunistický Žižkov s pocitem „walk on the wild side“ v Bronxu nebo na Manhattanu. A jsem přesvědčen, že anglické výrazy v českých textech v podání kohokoli jiného jsou přinejmenším trapné. On umí ustát, a dokonce prodat i taková slova jako baby, yeah či down. Jestli něco Bublajsovi závidím, tak je to možnost zazpívat si s Tonym duet. Ale vzhledem k tomu, že to napadlo mě samotnýho, mu to zároveň nemůžu nepřát! Vozejček je taková hiphopem načichlá, zbytečně nespěchající, ale pohodově šlapající písnička s trochu odrzlým a záměrně humpoláckým Bublajsovým textem, ve kterém nabízí neznámé postávající krásce jízdu svým novým automobilem za účelem bližšího seznámení a změny životního stylu. Měl jsem pocit, že atmosférou, pěveckým projevem a částečně i tématem je blízká některým peckám Garáže. Dokonce jsem si vybavil i dvojverší z písničky B. Ferry (sedět ve svý káře / zvlášť v dešti miluju / pedál na podlaze / stěračem si maluju), které tam pocitově skvěle zapadalo. Přemýšleli jsme, jestli ho nepoužít jako citaci, ale pak jsme si řekli, proč rovnou nepozvat Tonyho, aby to tam sám dal. A taky že dal. Dvakrát po sobě v outru písničky. Jelikož to byla docela zábava (snad i pro něj), tak si zazpíval, zadeklamoval a zavolal i do ostatních pasáží. Připadá mi, že Bublajsovy a Tonyho hlasy se překvapivě dobře slily a možná v některých kousíčkách přesně nepoznáte, kdo je kdo. To víte, borečci.

ŠŤASTNĚJŠÍ
Tohle bude možná nejkytarovější písnička na desce. Maťo do ní nahrál hned několik kytar a na konci má skvělé sólo nesólo. Bublajsův text je trochu smutný, ovšem s veselejšími vyhlídkami do budoucna. Nebo naopak. Každopádně je tam nějaké to světlo v tunelu. Mimochodem v době míchání Šťastnější měli kluci (já byl na skok v Praze) telefonát s Warnery, po kterém šel Dušan na procházku do lesa. Po jejich schůzce s nějakými zástupci rádií se situace jeví tak, že první singl nového alba zřejmě bude Tanečnice. Vlezlá prý je příliš rytmicky komplikovaná (a možná i příliš vlezlá), a tudíž by možná mohla být použita jako druhý singl, ale asi když by se rádiová verze trochu přemíchala (na albu bude každopádně naše, už smíchaná verze). Což ovšem v reálu znamená smíchat ji vlastně celou úplně znova. No, uvidíme, nějak se to vyvrbí.

SHOWER GIRL
Tahle písnička je z hlediska naší desky výjimečná hned dvěma aspekty. Jednak v ní jako v jediné má hlavní vokál Klárka (v jiných taky bude zpívat, ale asi ne hlavní hlasy) a druhak je anglicky! Není to sice historicky první anglicky zpívaná píseň Tata Bojs, ale ta předchozí (z roku 1993) na žádné desce nevyšla. Anglicky je proto, že mě zkrátka v angličtině napadl základní motiv. Z něj mi vykrystalizoval dvouslokový text. Na soustředění v listopadu se uvažovalo o nějaké případně anglicky zpívané písničce, a tak jsem ji nadhodil. Celkem se líbila, ale Klárce úplně ve všem nesedla, tak mi poopravila hrubky, a potom ji napadl refrén. Společně jsme pak dopsali druhé dvě sloky. To je po dlouhé době poprvé, co jsem text napsal s někým dohromady. Naposled to byla v roce 1992 písnička Žně, kterou jsme napsali s Bublajsem. A o čem text pojednává? Přeci o sprchování s dívkou v meziplanetárním prostoru. Z pohledu té dívky samozřejmě. Doufám, že ve svých textech nezačínám být příliš přízemní. A další zajímavostí je, že tento text byl původně myšlen do písničky, ze které je dnes Časová.

RŮŽOVÁ ARMÁDA
Naše verze návratu zvuku osmdesátek. Kromě Bublajsova textu se zahradnickou tematikou o tom, jak ho pohlcuje záhon růží, píseň obsahuje i vyvolávané heslo „the gay disco one go!“, které nahradilo původní „I want you disco disco funk“. Při skládání nám píseň trochu evokovala zvuk gay discoték (ze kterých se později zrodila houseová hudba), tak Bublajs vymyslel tento slogan. Oba každopádně vypovídají o jeho vizi angličtiny a jako takové mají svůj půvab. Uvědomujeme si, že vzhledem k tomuto sloganu je název písničky Růžová armáda trochu zavádějící, ale doufáme, že se nikdo kvůli tomu neurazí. V závěru se čisté disco trochu ušpiní, čímž vzniká jakýsi dicopunk či discore.