zdroj: Facebook Víta Hradila

Sleduj 10 nejoblíbenějších filmů režiséra Víta Hradila

Režisér skvělých českých rapových klipů nám představil svých 10 nejoblíbenějších filmů. Najdeš mezi nimi i své favority?

So 12. leden 2019 16:27 +0100

Vít Hradil je režisér, jehož práci neznáš ze stříbrného plátna, avšak jeho videoklipy a dokumenty jsi viděl určitě. Ať už je to jeho práce pro Davida Kollera – Recidiva, dokument o Tata Boys, epizoda seriálu Kmeny anebo několik klipů pro PSH, vyprofiloval se jako kvalitní umělec s osobitým rukopisem.

Jako osobnost je tedy rozhodně dost zajímavý na to, aby odstartoval naši další sérii Top 10, kde nám představí své nejoblíbenější filmy. Kromě kasových trháků mezi nimi najdeš i docela indie záležitosti, takže ti tento rozmanitý seznam určitě doporučujeme. Doufáme tedy, že si v něm najdete to své a rovnou nám i doporučíte, jakého režiséra bychom měli vyzpovídat příště.

10. Midnight Cowboy
Režie: John Schlesinger
John Voight, Dustin Hoffman

Sociální sonda i kritika společnosti té doby. Osamělost, deprese, ale i naděje v neobyčejném příběhu přátelství ve víru New Yorku, který je zde zobrazen jako nehostinná stoka.
Špičkové herecké výkony Hoffmana i Voighta (možná jejich vrchol), skvělá režie a geniální střih dělají z téhle klasiky nevšední zážitek i téměř po 50 letech!
V té době historicky první film přístupný od 18 let, který byl nominovaný na Oscara.

9. 25th Hour
Joint: Spike Lee
Edward Norton, Philip Seymour Hoffman, Barry Pepper

Sympatický drogový dealer a jeho poslední den na svobodě?
Spike Lee v životní formě. Jako vždy skvělej Norton i Hoffman. Střih, dialogy, úžasná filmařina a skvělá a nezapomenutelná “Fuck everyone” scéna před zrcadlem!

8. HEAT
Režie: Michael Mann
Al Pacino, Robert De Niro, Val Kilmer

Kriminální epos a absolutní špička ve svém žánru. Michael Mann natočil v devadesátkách to samé, co Sergio Leone v šedesátém osmém.
Nezapomenutelná přestřelka, divákova nejistota, komu vlastně fandit, nejlepší podání rukou, jaké jsem viděl (v samotném závěru), atmosféra velkoměsta “á la Michael Mann” (kdo zná jeho filmy, ví) a dva herečtí velikáni poprvé spolu před kamerou!
Klasa.

7. MAGNOLIA
Režie: P. T. Anderson
Julianne Moore, John C. Reilly, Tom Cruise, Philip Seymoure Hoffman

Jeden z nejlepších filmových kousků devadesátých let a definitivní potvrzení P. T. Andersona jako jednoho z nejzásadnějších režisérů své doby.
Mozaika osudů několika lidí, absolutně skvělé herecké obsazení (Tom Cruise nebyl nikdy lepší), scénáristicky originální, nádherná hudební vsuvka a skvělé, až grandiózní finále!
Diamant.

6. SPIRITED AWAY
Režie: Hajao Mijazaki

Spirituální, magická, bohatá, úžasná, nezapomenutelnými postavami překypující nádhera, která se slovy těžko popisuje.
Mijazaki je génius a vybrat od něj tzv. nejoblíbenější dílo je doslova oříšek. Volím Spirited Away, protože jsem se do něj dobrovolně vrátil asi dvacetkrát a pokaždé najde člověk něco nového.
Magie se vším všudy, odkazy a narážky snad na tisíce věcí, při kterých člověk jen uznale pokyvuje hlavou a krása obrazů mu místy bere dech.
Čistá nádhera.

5. No Country For Old Men
Režie: Joel a Ethan Coen
Min-sik Choi, Ji-tae Yu

Křivka gradace je u tohoto snímku postavená vzhůru nohama. Začíná se pěkně od podlahy, někde v půli filmu vám Coeni berou dech a pak už se jen zpomaluje až k závěru bez katarze, a divák jen čumí… “A to je jako konec?”
Jo.

Režie v plné palbě, bez hudby, plíživé, brutální, skvěle napsané, odehrané a Javier Bardem zplodil jednoho z nejlepších záporáků ve filmové historii.

4. THE WRESTLER
Režie: Darren Aronofsky
Mickey Rourke

Malý velký film o hledání svýho místa na zemi, který ve svém nezapomenutelném finále rozpůlí vaše srdce vejpůl. Plíživá kamera, která se prakticky od Rourkeho za celej film neodtrhne, nám umožňuje s postavou a jeho světem prakticky splynout.

Nejcivilnější a nejlepší Aronofsky, Mickey Rourkeho znovuzrození a jedna z jeho nejlepších rolí ever.

3. MANDY
Režie: Panos Cosmatos
Nicolas Cage, Linus Roach, Andrea Riseborough

Panos Cosmatos natočil něco, co se povedlo málokomu.
Filmový trash, který dokázal povznést na čiré umění, zasluhuje poklonu až bradou k zemi. Pro mnohé manýrismus, pro některé očividná láska k filmu v každém filmovém políčku.

Velice osobní a netradiční přístup, ze kterého jde cítit láska k filmu, metalový nádech snad v každém obrazu, poslední a geniální soundtrack zesnulého Jóhanna Jóhannssona, po letech Nicolas Cage ve špičkové formě, černočerný humor, lovestory, absurdní brutalita, okultistický gang, LSD, motorkářský gang vystřiženej přímo z pekla, šňupáni koksu ze střepů na podlaze, fantasmagorie, tygr, scéna v koupelně, vizuál vybroušený k dokonalosti (paradoxně shozený z čistých a vyhlazených digitálů do hrubého zrna a hodně tmavých záběrů, rozostřenost, přepálené filtry)… Guláš, který by se mohl rozsypat pod rukama kdekomu.

Pro mě novodobá kultovka a jeden z nejlepších bijáků za hodně dlouhou dobu.

2. THERE WILL BE BLOOD
Režie: P. T. Anderson
Daniel Day-Lewis, Paul Dano

Film, o kterém mnozí tvrdí, že jej stačí vidět jednou za život. Já osobně ho “musím” vidět alespoň jednou do roka. Daniel Day-Lewis stvořil jednu z nejnekompromisnějších postav ve filmovém vesmíru. Postavu, jehož egocentrická nátura si vás nepustí k tělu po celou dobu filmu, a přesto vás ten zm*d něčím nepřestává fascinovat.

Opus Magnum P. T. Andersona (geniální Boogie nights, Magnolia, The Master, Punch drunk love), kterého já osobně považuju za novodobého Kubricka, který spolu s Robertem Elswitem natočil atmosféricky zlý film podepřený Jonny Greenwoodem o “nepříjemný” podmaz, který drtí kosti a rozřezává mozek vejpůl.
“American dream” za cenu devastace duše v mistrném podání všech zúčastněných.
Intenzivní zážitek.

1. FIGHT CLUB
Režie: David Fincher
Brad Pitt, Edward Norton, Hellen Bonham Carter, Meat Love, Jared Leto.

Hollywood musel Fincherovi děsně věřit, když mu poskytl více jak 70 milionů dolarů na realizaci snad jednoho z nejodvážnějších filmů, které velké studio kdy zplodilo. Anarchie, chaos, brutalita, černý humor, vytříbený vizuální styl, skvělé herecké výkony i té nejvedlejší postavy, pointa, která byla ve své době “jaw dropping” a odstartovala nesčetně následníků (jedním z povedenějších je Shutter Island Martina Scorseseho), a jeden z nejkrásnějších a neikoničtějších závěrů ve filmu, jaký jsem kdy viděl.

Film, který propadl v kinech a většina kritiků jej označila za nehoráznost, nestoudnost, naprosté šílenství, fašismus (?), a jen pár “odvážlivců" se jej nebálo označit za originální, vytříbený a geniální.
Po příchodu na DVD a VHS okamžitě zkultovněný kousek dohnal nejen propad v kinech, ale i většina kritiky začala obracet svůj prvotní názor a film se zařadil mezi 20 nejlepších filmů všech dob.

Od roku 1999 jsem z kina neodcházel s vetší euforií a David Fincher se mi po geniálním Seven definitivně zaryl pod kůží a drží se tam dodnes. Stejně jako jeho Fight Club.