zdroj: archiv TV Nova

Poslechni si 10 nejoblíbenějších alb Matěje Rupperta

Matěj Ruppert nám prozradil, jaká jsou jeho nejoblíbenější alba, ke kterým vlastní i rozsáhlou sbírku vinylových desek. Můžeš tak načerpat skvělou hudbu do svého vánočního playlistu.

Po 17. prosinec 2018 18:01 +0100

Před pár měsíci jsme vám přinesli novou rubriku, kde budeme jednoduše rozebírat nejoblíbenější alba slovenských a českých umělců. Prvním pánem na holení byl Orion, který předvedl značnou žánrovou rozmanitost, avšak ten pravý koktejl přichází až dnes, a to v podobě výběru frontmana Monkey Business Matěje Rupperta.

Ten nám ve svém pražském bytě ukázal svá nejoblíbenější alba, ke kterým vlastní i originály na vinylu, čímž se v dnešní době může pochlubit jen málokdo. Ve výběru najdeme skutečně pestrou plejádu žánrů, ať už je to funk, elektronika, pop nebo rap. Matěj nás tedy obohatil o opravdu pořádnou dávku skvělé hudby.

Přejeme příjemné čtení a doufáme, že se vám hudební obzory rozšíří stejně, jako se rozšířily nám.

Kraak and Smaak – Electric Hustle

Jedna z nejzajímavějších tanečných kapel posledních 76 let, a navíc jsme měli tu příležitost se s nimi jako Monkey Business seznámit. Hráli jsme s nimi společný koncert a také jsme s nimi spolupracovali na naší desce. Vřele doporučuju všem. Mají skvělý liveshows. Nechápu, odkud berou ty skvělý hlasy na těch deskách.

Stereo MC’s – Connected

V podstatě klasika. V tý době si všichni mysleli, že Brit Awards sežerou Blur anebo Oasis, a všechno vyškrábla tahleta partička. Do auta jako dělaný. Jediný problém je, že jsou to všechno vykrádačky. Například eponymní píseň Connected, která je moje nejoblíbenější, je komplet písnička od někoho jinýho. Ale jeho hlas je fantastickej.

Disclosure – Caracal

Poměrně mladá kapela z Británie a jejich poslední deska Caracal. Nelekejte se… Sam Smith umí zpívat i bez přílišného patosu, a to absolutně božsky. Tady se mi jeho hlas líbí nejvíc. Na tý desce jsou ale i další skvělý zpěváci jako Gregorry Porter. Naprosto skvělá věc, a hlavně se mi líbí takový zvláštní spojení, které jsem v taneční hudbě ještě neslyšel. Vyrůstal jsem na Prodigy, Shaman, a tady je všechno tak zvláštně pohromadě, ale neuvěřitelně muzikálně. Celý je to elektronický, ale člověk má pocit, že to hraje živá kapela.

David Bowie – Black Tie, White Noise

Taková zastrčená deska. Je trochu opomíjená, protože vyšla v roce 1993. Je tam hit, který je podle mě jeho největším hitem 90. let – Jump They Say. Zajímavý je, že na tý desce hraje velice schopně na saxofón a je to zároveň, co se týče vinylu, moje nejvzácnější deska. Tahleta deska se velice špatně shání a je i poměrně dost drahá, tak doufám, že se ke mně nikdo nevloupá.

Já mám s Davidem Bowiem ten problém, že mě jeho nejstarší období Ziggy Stardust moc neoslovuje. Mám rád začátek osmdesátek a devadesátý léta, kdy to bylo víc popový, takový skousnutelnější.

Yello – Stella

Tohleto je velmi zajímavá kapela a je těžký od nich vybrat jednu desku, protože si osobně myslím, patří do skupiny kapel, kterých je opravdu hodně málo, a to kapel, který nemají špatnou písničku. Yello je na první dobrou.

Michael Frank – Passion Fruit

Já osobně jsem tak trochu odpůrce klasickýho jazzu. Mám spoustu jazzových hudebníků. Jestli chce někdo s podobným názorem jako já s jazzem trošičku začít a nechce se hned zaleknout, tak si myslím, že je dobrý šáhnout po podle mě nejlepším jazzovým zpěvákovi, který se jmenuje Michael Franks, a jeho desce Passion Fruit. Nemá jedinou špatnou písničku.

Freak Power – Drive Through Booty

Pro mě jedno z nejzásadnějších alb. Taky skrz tohle jsem se dostal k funku jako takovýmu. Freak Power je první album, kde zpívá Ashley Slater, a my měli jsme to štěstí, že jsme se s ním s Monkey Business seznámili. Troufám si říct, že jsme kamarádi, spolupracoval s náma na mnoha deskách, a i na tý poslední (i jako textař). Kapelníkem týhle kapely a producentem těchhle desek je Norman Cook známý především jako Fatboy Slim. Naprosto vynikající.

Beastie Boys – Ill Communication

Ještě předtím, než jsem se dostal k funku, jsem měl takovou slepou uličku taneční hudby, a v té uličce byla jenom taková nika. A ta nika se pro mě nazývá hip-hop. A kromě Cypress Hill jsem poslouchal nejvíc Beastie Boys. Není to klasický hip-hop, protože jsou to běloši a taky rapujou o jiných věcech, než se v rapu běžně rapuje, a vždycky hráli se živou kapelou. Viděl jsem je hrát naživo, a ten koncert rozhodně řadím mezi nejlepší koncerty mého života. Bohužel už se to nikdy nezopakuje, protože zemřel Adam Yauch. Já osobně mám furt v hlavě písničku Sabotage a album Ill Communication.

James Brown – Gravity

Dostáváme se k funku jako takovýmu a jeho největšímu propagátorovi. Od Jamese Browna je podle mě nejlepší deska právě ta, která není úplně funková, ale spíš popová. Gravity nebo Living in America. Vždy, když hraju diskotéku jako DJ, tak jednu z těchhle písniček musím vždy zahrát, protože vím, že i vozíčkáři prošoupou podrážky.

Philip Bailey – Chinese Wall

Dostáváme se k desce, kterou mám já strašně rád, ale zároveň vím, že to je taková výtahová hudba, takovej hodně přeslazenej pop. Je pravda, že jsem takovou muziku hodně přestal poslouchat, ale tuhle desku musím zmínit, protože je to sólová deska zpěváka Earth, Wind & Fire. Toho, co zpívá tou fistulí, a já jsem fistuli jednu chvíli hodně „studoval“, a on má podle mě nejlepší fistulový hlas na světe. Dodneška. Ta jeho sólová deska je hodně medová, ale pro zpěváka je hodně důležitá. Pokud si chceš poslechnout člověka, který zpívá naprosto božským způsobem, tak tahleta deska je skvělý příklad. S touhle deskou mu hodně pomohl Phil Collins, produkoval ji a bubnoval na ní. Mají na ní společný duet, což je asi nejslavnější písnička Philipa Bayleho – Easy Lover. Je to hodně diskotéková, popová písnička. Doporučuju.

Tolik k Matěji Ruppertovi a jeho výběru. K tomu bychom mohli ještě připojit menší dodatek, kdy jsme se s Vladimirem 518, který mě na návštěvě Matějova bytu doprovázel, shodli, že bychom tam od něj očkávali trochu jiný výběr.

Ten by pravděpodobně zahrnoval značnou část britského synthpopu z osmdesátých let jako Frankie Goes To Hollywood, Spendeau Ballet či The Blow Monkeys. Matějův širší výběr by dále jistě obsahoval také Lokomotiv GT, Phila Collinse nebo Michaela Jacksona, avšak od toho je top 10. Není to lehká úloha, Matěj se s ní však popasoval skvěle. My mu za to děkujeme a už nyní se těšíme na další jméno, které vám v budoucnosti přineseme.