Wikov - Zapomenuté automobily z Prostějova
V dobách největší slávy patřily k nejluxusnějším vozům československé produkce. Výrobce, jenž po právu získal přezdívku československý “Rolls-Royce”, však zanikl ještě před začátkem druhé světové války.
Psal se rok 1918. První světová válka byla u konce a nově vzniklé Československo zasáhl masivní rozmach průmyslu. To vedlo ke spojení dvou zavedených prostějovských strojírenských firem, čímž vznikla nová značka Wikov, jejíž název odkazoval na jména zakladatelů obou původních podniků (Wichterle a Kovářík).
Wikov se věnoval produkci všemožné zemědělské techniky pro polní práce, výrobě plynových i spalovacích stacionárních motorů a opravám zemědělských strojů. Záběr firmy se postupně rozrůstal, až se z ní stal největší výrobce zemědělské techniky v Československu.
V rámci rozšiřování výroby a zaměření firmy Wikov však na začátku dvacátých let vzniklo i nové oddělení věnující se vývoji a výrobě osobních a užitkových automobilů. První prototypy byly zhotoveny již v roce 1924 a o dva roky později spatřil světlo světa i první sériový automobil s označením Wikov 7/28.
Foto: Classiblog.cz
Novinku poháněl řadový vodou chlazený čtyřválec vlastní konstrukce o objemu 1,5 litru, jenž disponoval výkonem 28 koní. Zpočátku firma dodávala pouze otevřené faetony 7/28 s rozvorem 2750 mm. Později se do nabídky zařadily další karosářské varianty. Prvotina 7/28 byla později nabízena také jako limuzína, roadster nebo raritní varianta torpedo. S postupným vývojem typové řady byl vůz nabízen i se zkráceným, nebo naopak prodlouženým rozvorem náprav. Nabídka karosérií se rozrůstala, přičemž nechyběly ani užitkové verze jako valník či sanita. Výroba prvního vozu značky Wikov skončila roku 1932, kdy ji nahradila podstatně modernější a luxusnější řada Wikov 35.
Wikov 7/28 v provedení Sport, Foto: Auta5p.eu
Nový typ Wikov 35 se stal přímým nástupcem původního 7/28. Oproti svému předchůdci disponoval vyšším výkonem až 37 koňských sil, se kterými vůz dosahoval rychlosti 105 km/h. O pohon se staral nový řadový čtyřválec OHC o objemu 1,7 litru. Konstrukčně byl Wikov 35 výraznou evolucí předchozího modelu. Koncepce podvozku zůstala zachována, přičemž novinka dostala centrální mazací systém podvozkových kloubů a čepů, což bylo ve třicátých letech doménou pouze luxusních vozů.
Wikov 35 byl dodáván v celé řadě provedení. Mezi ty nejběžnější patřily karoserie tudor a limuzína, přičemž automobilka značně experimentovala s aerodynamikou a u nového typu začala uplatňovat četné proudnicové prvky na karoserii. Svůj experiment s aerodynamickou karosérií odprezentoval Wikov již na pražském autosalonu roku 1931, kdy na podvozku připravovaného Wikovu 35 uvedl experimentální vůz přezdívaný “Kapka.”
Wikov 35 Kapka, foto: Idnes
Wikov 35 Kapka byl ve své době naprostým zjevením. Jeho tvary odpovídaly tehdejším poznatkům o aerodynamice a definovaly ideální tvar osobního automobilu. Vůz inspirovaný padající kapkou působil naprosto futuristicky a i přes velký zájem veřejnosti o automobil působící dojmem, jako by pocházel z jiné dimenze, vzniklo pouhých 6 exemplářů, z nichž se do dnešních dní dochoval jediný. Důvodem byla především skutečnost, že by v případě vozu Kapka šlo o ruční kusovou výrobu a původní cena tehdejších 75 tisíc korun byla dosažitelná jen pro hrstku vyvolených. Karoserie v provozu navíc nepřinášela žádné reálné výhody a to i díky její vysoké hmotnosti, která celý stroj zatížila další stovkou kilogramů navíc.
Wikov 40 foto: Technet
Posledním sériově vyráběným vozem značky se stal model Wikov 40, který byl uveden roku 1933 a ve výrobě se udržel až do neslavného ukončení výroby o 4 roky později. Byl osazen motorem z menšího vozu Wikov 35, avšak s objemem navýšeným na 1,9 litru. Podvozek byl též shodný s menším sourozencem, přičemž došlo k prodloužení rozvoru až na 3250 mm. Wikov 40 dostal šestnácti palcová kola a v rámci úsporných opatření byl sériově dodáván pouze v karoserii standard pro čtyři nebo šest cestujících. Zájemci o jiné karoserie, kterých dříve Wikov nabízel nepřeberné množství, měli možnost individualizace u soukromých karosáren Sodomka, Patera či Brožík.
Automobilka Wikov kromě tří sériově nabízených modelů pracovala na dalších projektech, které se však již díky silné ekonomické recesi z přelomu dvacátých a třicátých let do výroby nedostaly. Kromě vozu Kapka byl výrazný především luxusní reprezentační automobil Wikov 70 s úchvatným řadovým osmiválcem. Vůz vznikl v pouhých třech exemplářích, nabízel na svou dobu nevídaně luxusní interiér a i přes využití některých komponentů ze sériového Wikovu 35 byl možná vůbec nejluxusnějším automobilem, jenž za první republiky vznikl. Prostějovský Rolls-Royce Wikov 70 byl osazen motorem o objemu 3,5 litru a nabízel maximální rychlost přesahující 130 km/h. Vznikl v provedení roadster a limuzína.
Wikov 70, Foto: Auta5p.eu
Druhým extrémem firmy Wikov, jejíž automobilová výroba byla od prvopočátku ztrátová, byl pokus o uvedení lidového vozu, na kterém konstruktéři v Prostějově pracovali v letech 1932 až 1934. Prototyp nesl označení Wikov Baby a měl se stát odpovědí na společenskou situaci, kdy opadl zájem o velké luxusní vozy. Prototyp byl osazen zcela raritním hvězdicovým tříválcem vlastní konstrukce, jenž byl uložen vzadu a poháněl zadní nápravu. Stejně jako motor byl konstrukčně velmi atypický i podvozek. Wikov využil páteřový trubkový rám s přední paralelogramovou nápravou a hřebenovým řízením. I přes potřebu nabídnout trhu co nejlacinější jednoduchý automobil se továrna v případě projektu Wikov Baby vydala cestou experimentu s netradičními prvky, díky čemuž by byla produkce zbytečně komplikovaná a projekt byl odsouzen k neúspěchu.
Wikov Baby, Foto: Auta5p.eu
Wikov se pokusil ještě o uvedení většího nákladního vozu Wikov 2,5 t, jenž měl sekundovat menšímu užitkovému modelu 1,5 t, který byl vyráběn v malých sériích v letech 1932 – 1937 s technikou z modelů Wikov 35 a 40. Ani tento projekt se však nedočkal realizace a automobilka pro vysoké výrobní náklady v kombinaci s klesající poptávkou po nadčasových luxusních vozech a malou kapacitou výroby, která byla spíše malosériová, ukončila v roce 1937 činnost. V následujících letech došlo ke zhotovení posledních vozů z nevyužitých součástek. I přes ztrátovou výrobu, kdy se stala automobilová divize slepou uličkou úspěšného producenta traktorů a zemědělské techniky, však patří vozy Wikov dodnes k těm nejpozoruhodnějším, jaké kdy na našem území vznikaly. Celkem bylo zhotoveno jen něco málo přes tisíc vozů prostějovské značky s tím, že se do dnešních dnů dochovalo pouze pár desítek. Automobily Wikov patří z těch československých mezi vůbec nejcennější mezi sběrateli. Největší expozici vozů zapomenuté prostějovské automobilky nabízí olomoucká Veteran Arena, do jejíž sbírky patří také jediný existující vůz Wikov 35 Kapka.
Zdroj: Archiv autora