Destino: Sněhurka, kterou snědl Andalúzský pes

Jak jde postava extravagantního a vizuálně vizionářského Dalího dohromady s Disneym, kterého má většina zkratkovitě zafixovaného jako tvůrce přímočarých dětských animovaných filmů? Disney sám nebyl překvapivě vůči surrealistickým myšlenkám ve své tvorbě vůbec vzdálený. Jasné odkazy obsahuje v tomto směru i jeho naprostá klasika Sněhurka a sedm trpaslíků z roku 1937 či mnohem děsivější Fantasia (1940). A pak je tu i Dumbo z roku 1941 a jeho totálně “LSD” sekvence, v níž se dvěma opilým sloních hlavních hrdinů zdá o partě levitujících a tančících barevných slonů.

A právě několik let po tomto Disneyho koketováním se surrealismem v animované tvorbě se se oba velikáni svých oborů potkávají na hollywoodském večírku Jacka Warnera z Warner Bros. Dalí, který Hollywood s velkým nadšením navštívil již poprvé v roce 1937, si svůj filmový debut odbyl již v roce 1929 s Luisem Buñuelem a Andalúzským psem, zde zrovna spolupracuje s dalším filmovým velikánem, režisérem Alfredem Hitchcockem. Pomáhá mu umělecky (a dostatečně surrealisticky) pojmout snovou sekvenci pro jeho film Spellbound (v češtině uvedeném pod názvem Rozdvojená duše).

A o rok později, v roce 1946, podepisuje Disney smlouvu o Dalího účasti na projektu Destino. Dalí na projektu pracuje po dobu osmi měsíců a spoleně s Disneyho animátorem Johnem Henchem vytváří 135 storyboardů 22 kreseb. Disney se však dostává do finančních problémů, nemůže si dovolit velké honoráře pro Dalího a roli sehrají i další faktory. Projekt jde na více než půl století k ledu.

V roce 2000 se ale nad objevem existujícího artworku nadchne Disneyho synovec Roy E. Disney a tajně pověří 25ti členný animátorský tým a režiséra Dominiqua Monféryho ve Francii, aby za 1,5 mil. dolarů původní vizi dotáhli do konce. Tým i režisér se během produkce musí s pomocí vypořádat až s krypticky zakódovanými originálními storyboardy, pomoci se jim dostane jak od stále žijícího Johna Henche, tak i z deníků Dalího ženy Galy. O tři roky později je šestiminutová perla na světě a získává i nominaci na Oskara.

Původní Soudntrack k Destino tvoří melancholická píseň jihoamerického zpěváka Dora Luze, který ji pro Dalího film speciálně nahrál. Fan-verze s písní Pink Floyd Time je však také zcela famózní. Ponoř se i ty na pár minut do esence pomíjivosti času i lásky v tomto totálně nadčasovém animovaném kousku. Nechybí mravenci, kteří se po vylezení z ruky mění na cyklisty s bagetami na hlavách, dívka, která se mění v pampeliškové chmýří a zpět, čas jako písek v přesýpacím městě, ba ani hlava odpálená pálkou, potom, co se morfuje v baseballový míček. Záverečné titulky obsahují i původní skicy a části storyboardu.