Rem Koolhaas > Ikona Odvozená z Ikon
Jeden z nejvlivnějších (rodinných) domů posledních desetiletí od (pravděpodobně) nejvýznamnějšího žijícího architekta skvěle ilustruje skutečný (i meta) význam ikoničnosti..
Během současné inflace používání termínu „ikonický“ není špatné si připomenout jeho plný význam. Nesmírně vlivná Villa dall’Ava ve svahu na předměstí Paříže je stejně unikátní jako okolnosti jejího vzniku: majetný pár psycholožky a publicisty se obrátil na atelier OMA (respektive Rema Koolhaase kvůli jeho geniální knize Třeštící New York) se sympaticky ambiciozním a lehce protikladným zadáním: muž si přál klasický ´glass house´, zatímco žena bazén na střeše, z nějž by mohla pozorovat Eiffelovu věž na obzoru. Oba se shodli na oddělení obytných bloků pro sebe a dceru a především na tom, že si přejí architektonický masterpiece, který se zapíše do historie.
Všechny body se povedlo splnit bezezbytku: kombinace Koolhaasova génia a částečně také postmoderního ducha doby pak dala vzniknout domu, který je nabitý významy. Nelehce uchopitelná ikona je mj. sama o sobě derivátem nezpochybnitelných ikon modernismu. Jasně čitelná a často analyzovaná je interpretace nedaleké Villa Savoye od Le Corbusiera, respektive jeho klíčových 5 bodů moderní architektury (dům na sloupech, střešní zahrada, volný půdorys, pásová okna, volné průčelí). Původní požadavek skleněného domu reflektuje reminiscence Farnsworth House od Miese van der Rohe v úplně transparentním obytném prostoru na úrovni zahrady. Trojici legend moderní architektury a jejich děl doplňuje Fallingwater F. L. Wrighta svým vztahem k terénu a kamenným obkladem.
Villa dall’Ava je mnohem víc než formální koláž klasik – především jde o kontextualizaci modernistické architektury (všechny tři zmíněné stavby od LC, MVDR i FLW jsou v přírodě – viz fotografie níže). Přenosem do městského prostředí se z jasně čitelného solitéru stává těžko zobrazitelná, komplikovaná struktura vysmívající se okolním honosným vilám z 19. století. Nádherně komponovaný a promyšlený chaos materiálů (překližka, vlnitý plech, pohledový beton, kámen, sklo, zlatá textilie) a nosných konstrukcí (podélná stěna jak od Johna Hejduka, nesčetněkrát zkopírovaný les šikmých pilot, klasické pilíře) dokresluje punk bizarního plotu/dopravní zábrany na střeše, pokřivené příchozí cesty a podle mě i záměrně dada ústřední fotografie s plavkyní, která se sveřepě připravuje na šipku ve špatném směru, v němž by musela narazit hlavou do stěny bazénu. Pod nejvyššími kvádry ložnic je dům velmi dynamický a nedá vydechnout – corbusierovská rampa a množství schodišť rozmlžují definici obytného přízemí.
Pravděpodobně nejvýznamnější žijící architekt stvořil vrcholně (meta)architektonickou záležitost a jeden z nejdůležitějších (rodinných) domů posledních desetiletí si čtvrt století po svém dokončení stále udržuje konstantní vliv.
Villa Savoye – Le Corbusier
Farnsworth House – Mies van der Rohe
Fallingwater – Frank Lloyd Wright
David Neuhäusl