Nejzazší hranice poznání > Od Star Treku přes Moon Speech po umělou inteligenci

Kennedy, Obama & Joi Ito. A optimismus jak vesmír!

John F. Kennedy, Barack Obama & Joi Ito. Tři velkomyšlenkáři a témata jako přistání na Měsíci, optimismus a rozmanitost posádky USS Enterprise nebo naděje a hrozby “rozšířené inteligence”. Feat. legendární Moon Speech, hvězdné války Donalda Trumpa, nadpozemský Arrival, záchranář Leonardo DiCaprio a 8 nej sci-fi dle Obamy.

„Obdivuji váš optimismus, pane prezidente," reaguje Leonardo DiCaprio, když se s Obamou setkává coby ústřední protagonista aktuálního (a výtečného!), skoro až stoneovského dokumentu Before The Flood. Ten díky pečlivě budované PR strategii a volnému oficiálnímu streamu v současné době vidělo víc než 60 milionů divaček a diváků po celém světě.

Final Frontier & The Big Thinkers
Herec a aktivista DiCaprio postává s Obamou před jeho bílou pevností, společně rozmlouvají o tom, co nadále dělat pro to, aby nepřátelský gigant jménem globální oteplování byl alespoň razantně oslaben. Obamovo pozitivní vidění světa a budoucnosti rezonuje i v posledním speciálu magazínu Wired. Jeho obálku vedle portrétu pětapadesátiletého prezidenta zdobí titulek označující i hlavní téma čísla samotného – FRONTIERS neboli hranice.

Obama hned v editorialu čísla vyzdvihuje současný technologický progres, který víceméně provází celou dobu jeho osmiletého úřadování od ledna 2009 do ledna 2017. Nejprve vtipně připomíná, jak do Bílého domu přišel s tehdy oblíbeným BlackBerry, aby ho později z důvodů bezpečnosti nadobro odložil, anebo jak si nyní veškeré projevy roluje na iPadu. V nedlouhém, nicméně patřičně emotivním úvodním slovu ale především zdůrazňuje potřebu a prospěšnost vědeckých výzkumů a vědy jako takové. Volá po badatelích, akademicích, inženýrech, programátorech, chirurzích nebo botanistech, jednoduše po osobnostech, které se nebojí myslet ve velkém měřítku. Doslova píše: „The point is we need today’s big thinkers thinking big. Think like you did when you were watching Star Trek or Star Wars or Inspector Gadget.“

Ano, Star Trek. Právě ten Obama zmiňuje jako jeden z pop-kulturních diamantů, které se podílely na formování jeho světonázoru v průběhu dětství, případně dospívání. Obama tvrdí, že vždy zbožňoval optimismus seriálu a dodnes je přesvědčený, že v jádru filozofie Star Treku šlo vždy primárně o základní víru v potenciál lidstva dát se dohromady a společným úsilím dosáhnout řešení problémů i velkolepých cílů. Důvtipněji to vyjadřuje další persóna, která byla k diskuzi pro Wired přizvána – Joi Ito, ředitel MIT Media Labu, progresivní interdisciplinární laboratoře nejen pro vývoj umělé inteligence. Ten v přímé reakci na Star Trek souhlasí s Obamovou tezí ohledně optimistické energie, na druhou stranu ještě podtrhuje jeden klíčový fakt – totiž rozmanitost. Ústřední posádka Enterprise dle něho vždy oplývala významnou charakterovou a rasovou rozmanitostí a pokud jde o protivníky, ty většinou vnímal spíše jako roztržité, chybně smýšlející a zmatené osoby, nežli jako ukázkové portréty čirého zla. Spíše jako tragické postavy, jimž se rozpadl žebříček hodnot a smysl života, nežli jako chladné jednotvárné záporáky.

We Choose To Go To The Moon
Jak Obama, tak Ito se pod vlivem impulsů od Wiredu občas opírají o všemocnou popkulturu a všeobecně srozumitelné příklady a vzorce, svým optimistickým pohledem na budoucí technologický a vědecký vývoj všem jakoby navazovali na vize Johna Fitzgeralda Kennedyho. Právě on v září 1962 na texaském Rice Stadionu přednáší tzv. Moon Speech – jeden z nejzásadnějších projevů 20. století, v němž se vší (sobě vlastní) řečnickou bravurou, charismatem a rozhledem stvrzuje fakt, že lidstvo nejprve fakticky dobude Měsíc a později poodkryje i další místa na „mapě“ vesmíru. Pokud Obama dnes mluví o velkých odvážných lidech smýšlejících ve velkém měřítku, Kennedy by ještě dnes mohl sloužit jako ukázkový příklad. V dodnes strhujícím osmnáctiminutovém projevu upozorňuje na prostý, ale pravdivý fakt, že čím více rostou naše znalosti, tím více se prohlubují naše mezery a ignorantství. Zároveň tehdy, uprostřed zuřící studené války, otevřeně vyzývá USA a Sovětský svaz, aby neopakovaly vlastní předešlé chyby a na kosmický oceán nehleděly jako na dějiště pro další válku, ale naopak jako na místo, jemuž může „vládnout“ jedině svoboda, mír a nástroje vědění a vzájemného porozumění.

„We choose to go to the Moon in this decade and do the other things, not because they are easy, but because they are hard," přednáší JFK jednu ze slavných pasáží dramaturgicky brilantně sestaveného projevu a daří se mu tehdy přesvědčit masy o správnosti a důležitosti takového rozhodnutí. Ne samotnou tíhou takového kroku, ale citlivými detaily, s nimiž v projevu bravurně zachází. Od jakoby samozřejmého, neskrývaného přiznání k obřímu rozpočtu celé mise, od různých techničtějších aspektů, které rozsah a náročnost úkolu hladce vysvětlují laikům, přes jednoduché, ale velmi účinné (protože skoro až otcovské) ujištění, že zvolení astronauté stanou na Měsíci, ale poté se zkrátka a dobře vrátí bezpečně zpátky domů ke svým rodinám. A nakonec až po prosté požádání, aby veřejnost zůstala klidná, trpělivá a přejícná a přes veškeré pochyby či strach si uvědomila, že takový čin dosud v dějinách nemá obdoby a skutečně bude (na ještě hodně dlouhou dobu) největším dobrodružstvím lidstva vůbec.

A.I. FOR GOOD
Přesto, že se Obama pro Wired svěřuje, že byl vždy “a big space guy”, diskuze se za účasti zmiňovaného ředitele MITu logicky stáčí k umělé inteligenci – dle jeho výkladu tedy spíše k „rozšířené inteligenci“ – k možnostem progresu i potenciálních hrozeb. Obama dokládá pozitivní přínos specializované AI, zároveň ale upozorňuje na fakt, že řada lidí kvůli takovému pokroku pravděpodobně přijde o svou pracovní pozici, neb je jednoduše nahradí právě AI. Oba se navíc dotýkají jak problematiky nedokonalých samořízených automobilů, tak tematiky současných globálních hrozeb v čele se sílícím kyberterorismem. Ito přitom zdůrazňuje vlastní přání a zároveň vůbec nejdůležitější aspekt celé fáze této diskuze – totiž potřebu, aby s AI začaly intenzivně pracovat především ty osobnosti, které ji chtějí v první řadě využít pro konání dobra ve světě. Obama samotný pak navíc do debaty vnáší dva zajímavé, přesto kostrbaté elementy – tím prvním je jeho volání po klidu a uvědomění si, že z historického hlediska si lidstvo nové technologie vždy dokázalo osvojit a využít k svému prospěchu (takže ahoj, tady atomová bomba, ach ano?), tím druhým pak nutnost rozsáhlého intenzivního financování výzkumu ze strany vlády. Pokud dle něho časem vědecký progres v oblasti umělé inteligence nebude Kongresem financován minimálně stejně vytrvale a štědře jako tehdejší Kennedyho space program (což v přepočtu na dnešní dolar samozřejmě není ani možné), dosavadní pokrok se může velmi snadno dostat do zamrzlé statické pozice.

Trump Wars
To, zda se Obama v době svého úřadování skutečně zasadil nebo nezasadil o obdobně významné kroky a skoky v oblasti vědy, bude lepší posoudit až s dostatečným odstupem času. Teď je důležité zjistit, jaké jsou vyhlídky a horizonty událostí budoucnosti. Tedy v době, kdy se pětačtyřicátým prezidentem USA stává legračně pomatený narcis, dokonalý produkt zkratkovité heslovité doby, něco jako dvojitý americký Babiš – Donald Trump.

Např. Technet.cz již na počátku listopadu upozorňoval, že pokud Trump nebude ochotný razantně navýšit rozpočet NASA, aby dosáhl uskutečnění cílů vytyčených ještě za Obamy (přípravy letů na Měsíc a Mars), bude se muset obrátit k soukromému sektoru a v neposlední řadě se uchýlit také ke škrtům v rozpočtu na provoz Mezinárodní vesmírné stanice. Přitom by to při vyjednávání dle všeho mohl mít mnohem jednodušší než Obama, protože v Kongresu přeci jenom straší republikánská většina. Naneštěstí Trump už dříve potvrdil svou inspiraci úřadováním paranoidního Ronalda Reagana, který během 80. let mj. strašil s militaristickou vizí vesmíru v rámci svého (nikdy nerealizovaného) utopického projektu, který média ironicky pojmenovala jako Star Wars. Reálnou hrozbou tak je, že Trump bude chtít v první řadě raději financovat aktivity a provoz vojenských družic nežli velkorysé snahy o závratné objevy, které jsou přeci jenom během na dlouhou trať, navíc během daleko za samotné Trumpovo působení v Bílém domě.

Optimismus!
Kennedy ve zmiňovaném projevu jako státník, vizionář a čím dál jasnější mírotvůrce vybízel k pojetí vesmíru jako prostředí, kde společným úsilím národů lze uskutečnit sny. Obama a Ito jen v rámci obsahu popkulturního Wiredu vypíchli důležitost výzkumu a vývoje umělé inteligence, přitom ale důrazně varovali před jejím zneužitím. A zároveň neváhali interpretovat Star Trek jako zásadní poselství o lidské kooperaci zbavené jakýchkoliv předsudků, přinášející vítězství jak na poli vědeckého progresu, tak v oblasti mezilidských-mezinárodních vztahů. Nyní, v režii Donalda Trumpa, dle všeho přijde docela razantní smyk. Odklon od ambiciózních vizí, pozitivní energie, v každém případě podnětných myšlenek, jaké tři dotyční zmiňovaní přinesli či stále přinášejí. Na druhou stranu nemá cenu brečet ani panikařit. Není to poprvé a nejspíš ani naposled, kdy se do čela USA staví psychopat s extremistickými názory a velmi omezeným přehledem. A navíc, velkých, kriticky smýšlejících myslitelů s vervou a chutí rvát se za pravdu, spravedlnost a v neposlední řadě právě za vědecký progres bezpochyby bude dostatek i nadále. Je třeba jen nikdy nezapomínat vidět svět také trochu optimisticky.

Before The Flood: vynikající palčivá záležitost na pomezí aktivistického dokumentu a chytré morality, v níž DiCaprio mj. otevřeně obviňuje podplacenou americkou komisi pro životní prostředí a v závěru lidstvo vybízí k několika konkrétním úkonům, které by globální oteplování mohly porazit. Jedním z nich je např. heslo “Volte vůdce, kteří budou bojovat se změnou klimatu.” Mimochodem, Trump se v dokumentu mihne právě jako směšný popírač faktu. Mimochodem podruhé, za hudbou ke snímku stojí tandem Trent Reznor & Atticus Ross.

Moon Speech (12. 9. 1962)

Arrival (Příchozí): emočně naplňující a zvukově mimořádně vtahující klenot v režii Denise Villeneuva (mj. tvůrce chystaného pokračování kultu jménem Blade Runner a v blízké budoucnosti pravděpodobně ještě hodně velký filmař), jehož pozitivní mírové poselství přichází v příhodnou dobu. Jednoduchý, ale přesně podaný a překvapující příběh o naprosté nutnosti lidské kooperace i o tom, že poznání pravého smyslu života může být bolestivé, ale přesto krásné a obohacující. Nutnost vidět, obzvlášť pokud jste to celé dočetli až sem.

Arrival design by Radim Měsíc

Osobní žebříček nej sci-fi Baracka Obamy: 1/ 2001: A Space Odyssey (Stanley Kubrick, 1968) 2/ Blade Runner (Ridley Scott, 1982) 3/ Close Encounters of the Third Kind (Steven Spielberg, 1977) 4/ Star Wars: Episode IV (George Lucas, 1977) 5/ Star Trek: The Original Series (1966-69) 6/ The Martian (Ridley Scott, 2015) 7/ Matrix (Lana and Lilly Wachowski, 1999) 8/ Cosmos: A Personal Voyage (1980)

Leif Podhajsky: Space (geniální obálka pro Wired Magazine, tentokrát číslo o intergalaktické kolonizaci).

Foto: WIRED

Ondřej Čížek